Otazník v titulu knihy jako by naznačoval, že první souhrnné zpracování dějin dětství a rodičovské lásky v českých zemích v 19. století formuluje více otázek, než na kolik může v úplnosti a jednoznačně odpovědět. Základní otázka, zda schopnost vnímat specifi ka dětství vznikla až v novověku, nebo zda lze láskyplný vztah k dítěti vysledovat již od středověku, v diskusi západoevropských a severoamerických historiků ostatně převládá od vydání základního díla tohoto směru bádání — Dítě a rodinný život za starého režimu Philippa Arièse (1960). S proměnami pohledů na dětství ve světové historiografii seznamuje úvod publikace. Česká historiografie sice až donedávna nestudovala postavení a vnímání dětí v minulosti v kontextu problémově a metodicky vymezených dějin dětství, přesto se autoři mohli při zpracování některých částí své knihy opírat o výsledky dosavadního bádání. K dispozici měli mimo jiné publikace z oblasti historické demografie (natalita, dětská mortalita, rodinné struktury), dějin medicíny (porod, infanticidium, dětské nemoci, medikalizace a institucionalizace péče o rodičky a děti) nebo dějin školství a vzdělanosti. Za největší desiderata — a tím i výzvy pro svůj obraz dítěte v české společnosti v 19. století — považují autoři absenci pohledů na "kulisy dětství", proměny postojů k dětem nebo traumata dětství, tedy témata příznačná pro dějiny mentalit a dějiny každodennosti. I když jsou si autoři sami vědomi určitých omezení vyplývajících z charakteru jejich pramenné základny, je jimi podávaný obraz dětství v Čechách dlouhého 19. století velice plastický právě díky jejich zkušenostem nejen s prameny úřední povahy, prameny preskriptivními, ale především s ego-dokumenty i prameny ikonografickými (použitými nejen jako bohatý ilustrační doprovod). První tři kapitoly knihy sledují příchod dítěte na svět, proměny porodnictví a péči o kojence — více než třetina stránek je tak věnována zhruba prvnímu roku dítěte. Následující etapu dětství — postavení, vztahy, vývoj a výchovu v rodině — sleduje kapitola čtvrtá, dva paralelní světy starších dětí — institucionální péči a výchovu od jeslí po měšťanku na jedné a svět dětských pokojů, her a zábav na druhé straně — kapitoly pátá a šestá. Zatímco na počátku dětství stojí nezpochybnitelně narození nového jedince, ať již pojímané v nejužším slova smyslu čistě biologicky nebo v širším kontextu jako přechodový rituál, je hranice mezi dětstvím a dospělostí mnohem méně zřetelná, období dospívání (fyzického, včetně sexuálního i sociálního) různě dlouhé a v mnohém dramatické. I když nemám příliš rád připomínky recenzentů k tomu, co by v posuzované práci ještě mělo být, právě v sedmé kapitole jsem se nejčastěji zarazil a tázal spíše sám sebe než autorů, zda by v souvislosti s přechodem k dospělosti nestálo za to zmínit (alespoň jako témata pro další bádání o následujícím životním úseku lidského života) přelomové události nebo kratší období, dodnes pociťované jako symbolický i faktický, neodvratný konec dětství. Maturita, vojna, svatba jsou nepochybně události spojené s přechodovými rituály z jednoho období života do druhého neméně než narození. Jestliže až potud bylo možné v řadě případů na otázku kladenou titulem knihy odpovědět spíše kladně, poslední kapitola je výčtem problémů a traumat, kterým čelily děti nemanželské, nemocné, odložené, osiřelé, týrané, válečné, pracující, zločinné, pohlavně zneužívané... Velmi přehledně strukturovaná a mimořádně pěkně napsaná kniha odpovídá na část otázek vytčených v úvodu (jak vypadal příchod na svět a rituály kolem narození, jak probíhala medikalizace porodů, zda byly kulisy dětství odlišné od hmotného prostředí v západní Evropě atd.) jednoznačně a explicitně, pro jiné (projevila-li se vzrůstající česko-německá rivalita i v prostoru dětství) přináší alespoň základní materiál nebo implicitní odpovědi v určitých oblastech (především výchovy a školství). Přesto by čtenář jistě ocenil skutečný závěr místo "poděkování místo závěru". Stejně jako se práce M. Lenderové staly základní četbou pro zájemce o dějiny českých žen v 19. století, stane se jí tato kniha v případě dějin dětí. Doufám, že nebudu označen za mužského šovinistu, když se přiznám, že netrpělivě čekám na zpracování tématu muž v Čechách 19. století.
Paseka, Praha — Litomyšl 2006, 400 s., 299 Kč