V omezeném počtu několika kusů vydala Zuzana Podmelová sebrané dopisy svého manžela Jiřího Karena (vl. jménem Ladislav Podmele). Útlou knížku pod názvem Dopisy z rajchu (Zlín 2006) uspořádal Josef Ruzselák z úryvků básní, dopisů a deníkových záznamů z doby nuceného nasazení v letech 1942—1945. Jiří Karen patřil ke generaci básníků jako byl Zdeněk Rotrekl či Jiří Šotola. Za studií na hradeckém gymnáziu vydal báseň „Jidáš“ (namířenou proti ministru Emanuelu Moravcovi), kterou na sebe upozornil gestapo a vbrzku byl odeslán do Říše. Básně, jež během těchto let vznikly, dosud nebyly publikovány. Jejich úryvky, spolu s dopisy přátelům, přibližují život mladého muže v této těžké době. V rozšířené verzi byla kniha vydána nakladatelstvím Prostor pod názvem Kdybych se snad nevrátil ... Korespondence a deníky z totálního nasazení 1942—1945, kterou rovněž edičně připravil Josef Ruzselák. (lic)
Slova osamocená i spojená do vět jsou naším každodenním a fascinujícím nástrojem. A právě slova, respektive cesty hledání jejich původu (a mnohdy také půvabu), stojí ve středobodu kompendia K pramenům slov. Uvedení do etymologie (NLN, Praha 2006). Zamýšleným cílem knihy je usnadnit čtenáři užívání etymologických slovníků a odborné literatury. Propojuje se v ní poznání jak vztahu jazyka a myšlení, tak i vztahu jazyka a historických osudů jeho nositelů. Každý se jistě rád, byť i jen na chvíli, ponoří do hlubin sémantických změn slov jako žito či pivo a dalších. (ivc)
Na podzim roku 2004 se v Národním technickém muzeu v Praze konala konference nazvaná Paměti a vzpomínky jako historický pramen. Stejnojmenný sborník, který edičně připravila Milada Sekyrková, vyšel na konci roku 2006 jako desátý svazek edice Práce z dějin techniky a přírodních věd (NTM, Praha 2006). Obsah sborníku tvoří jednotlivé konferenční příspěvky, přičemž největší pozornost je zcela oprávněně věnována osobnosti historika a archiváře Jana Klepla, který od roku 1948 jako vedoucí Archivu dějin průmyslu, obchodu a technické práce začal systematicky budovat sbírku vzpomínek a rukopisů bývalých řemeslníků, dělníků či inženýrů. Kleplova metoda dotazníků, kterými obesílal jednotlivé pamětníky, byla ve své době neobvyklá a svým způsobem předjímala dnešní metodu orální historie.
Téměř tři desítky příspěvků zařazených do sborníku dokazují, že paměti jsou pro historika důležitým pramenem, nicméně je nutné v nich obsažená fakta pečlivě ověřovat. (fk)
Počátkem třicátých let 19. století podnikl francouzský historik a politik Alexis de Tocqueville cestu po USA. Ze studia tamního politického zřízení posléze vytěžil dnes již klasické dílo nazvané Demokracie v Americe (česky 1992). Na pozvání časopisu Atlantic Monthly uskutečnil v roce 2004 obdobnou cestu po Americe francouzský publicista, filosof a filmař Bernard-Henri Lévy a své dojmy shrnul v knize Americká závrať (Host, Brno 2006). Na svém putování navštívil nejrůznější kouty Spojených států a setkal se nejen s řadou prostých Američanů, ale i s významnými politiky, umělci a intelektuály. Po Tocquevillově vzoru navštívil několik věznic, ale nevynechal třeba ani nevěstinec či amišskou komunitu. Esejistický cestopis postrádá bezesporu analytickou hloubku díla Lévyho předchůdce. Připomíná spíše pestrou reportážní mozaiku dojmů a postřehů, které autor komentuje hlubšími i povrchnějšími úvahami a závěry. (jde)
Truman Capote "úmyslně" historickou prózu nikdy nepsal. Ve svých prozaických textech sledoval cíle umělecké. O to více si můžeme s odstupem času vychutnat jeho Povídky (Argo, Praha 2006), které se hemží postavičkami všech vrstev převážně amerického Jihu třicátých až padesátých let 20. století na pozadí zásadních (hospodářská krize, prohibice) i ryze lokálních událostí. Souborné vydání Capoteho kratších textů zahrnuje to, co napsal do roku 1966, tehdy dokončil svůj nejslavnější "čistě faktický" román Chladnokrevně. Pokud se čtenář nechá vypravěčem Capotem unést, přenese se nejen mezi americké jižany popisované s jistým nadhledem od stolu z New Yorku, ale také s úctou smekne před jeho stylem: Historici, inspirujte se! Žádné slovo totiž nepřebývá, vše je vybroušeno tak, jako by ve vesmíru slov existovalo od nepaměti (samozřejmě i díky skvělému překladu R. Nenadála, H. Ulmanové a M. Joujové). (ivc)