Česká historiografie je na životopisy poměrně chudá; některé historické školy, včetně marxistické, nepřisuzují osobnostem výraznou roli, a tak neberou životopisy na zřetel. Z důvodu nedostatku biografií či žabomyších válek místních historiků je těžké vytvořit koncepční rámec, do kterého by se daly osudy jedinců zasadit. Jak plynulý přísun biografických děl, tak spory o jejich funkci proto mohou být jen vítány. Mimo informací a zábavy, které životopisné práce poskytují, dokáží také přispět ...
‣Vícekniha, o které se hovoří
Jindřich DEJMEK: Edvard Beneš: Politická biografie českého demokrata
Část první: Revolucionář a diplomat (1884—1935)