Znepokojeni čím dál tím častějšími politickými zásahy do hodnocení minulých událostí a soudními řízeními proti historikům a myslitelům, chceme připomenout tyto principy:
Historie není náboženství. Historik nepřijímá žádné dogma, nerespektuje žádný zákaz, nezná žádná tabu. Může vadit.
Historie není morálka. Historikovým úkolem není oslavovat nebo odsuzovat. Historik vysvětluje.
Historie není otrokyní aktuálnosti. Historik na minulost neaplikuje současná ideologická schémata a do dávných událostí nevnáší dnešní senzibilitu.
Historie není paměť. Historik vědeckým postupem sbírá vzpomínky lidí, srovnává je navzájem, konfrontuje je s dokumenty, předměty a stopami a zjišťuje fakta. Historie k paměti přihlíží, ale neomezuje se na ni.
Historie není předmětem práva. Ve svobodném státě nepřísluší ani parlamentu, ani soudním orgánům, aby stanovily historickou pravdu. Politika státu, i když je vedena nejlepšími úmysly, není politikou historie.
Porušením těchto principů jsou některé články zákonů (zákon z 13. července 1990, z 29. ledna 2001, z 21. května 2001, z 23. února 2005), které postupně omezily svobodu historika, řekly mu, co má pod hrozbou sankcí hledat a co má najít, předpsaly mu metody a stanovily mu meze.
Žádáme zrušení těchto zákonných ustanovení, která nejsou důstojná demokratického zřízení.
Uveřejněno 14. prosince 2005. Podepsáni: Jean-Pierre Azéma, Elisabeth Badinterová, Jean-Jacques Becker, Françoise Chandernagorová, Alain Decaux, Marc Ferro, Jacques Julliard, Jean Leclant, Pierre Milza, Pierre Nora, Mona Ozoufová, Jean-Claude Perrot, Antoine Prost, René Rémond, Maurice Vaîsse, Jean-Pierre Vernant, Paul Veyne, Pierre Vidal-Naquet a Michel Winock.