Mníšek pod Brdy si ti přírodně založení nejčastěji spojí s trampingem, ti orientovaní na knihy s Kájou Maříkem. A právě Kájova oranžová papírová socha stála u vzniku občanského sdružení Rorejs. Parta mladých lidí ji totiž první květnový den roku 1999 v rámci akce Lážov sobě v Mníšku odhalila jako reakci na to, že připomínka tohoto významného občana Lážova, pseudonym Mníšku v knihách Felixe Háje, doposud citelně ve městě chyběla. Mezi turisty a návštěvníky místních končin totiž bujela mylná představa, že sochu dětského knižního hrdiny v Mníšku najdou. Až do května 1999 hledali marně. Zábavné odpoledne bylo určeno hlavně dětem a vedle odhalení sochy se konal i koncert a divadelní představení.
Logo občanského sdružení Rorejs
Oranžová plastika sice uspokojovala turistické nároky pouze dočasně, ale tehdy vzniklý spolek do kulturně-společenského života Mníšku pod Brdy vstupuje zásadně dodnes. Občanské sdružení jako takové vzniklo o něco později, když se stejná parta nadšenců dala do budování naučné stezky vedoucí z mníšeckého náměstí F. X. Svobody na Skalku. Přípravy finančně kryl místní městský úřad, a aby byl převod peněz komplikovaný co nejméně, ustavilo se občanské sdružení. Jeho název v sobě vtipně zrcadlí vlastnosti vývojově velice "progresivního" ptáčka (Apus apus), ale také ve zkrácené formě poukazuje na "rozvoj regionu", výklad posledních dvou písmen js pak záleží na přístupu občana k situaci v městečku, potažmo regionu (např. je strašný / je skvělý). A také konvenuje s nápisem na praporu "Leťme vzhůru", který byl všem podílejícím se na akci Lážov sobě darován jejich příznivci na první valné hromadě.
Zmiňovaná naučná stezka patří spolu s publikací kolektivu autorů Mníšek pod Brdy — Historie, příroda, lidé (Mníšek pod Brdy 2002) k tomu, na co jsou členové dle svých vlastních slov asi nejvíce pyšní. Více než stostránkový sborník je rozdělen do dvou částí. V první se čtenář seznámí s historií, památkami, přírodou i geologií. Statě ve druhé části knihy se soustředí na společenský život: líčí vývoj tamějších organizací, spolků a klubů (Sokol, Myslivecké sdružení, Sbor dobrovolných hasičů, Klub žen, Junák aj.) a také se zabývá rozvojem místního školství, knihovnictví či divadelnictví.
Na činnost okrašlovacího spolku by Rorejs rád navázal, ale své aktivity vnímá více než v kontextu nastalé doby, a tak jednou z neoficiálních devíz spolku, řečeno ústy členů, je "být alespoň spolkem oprašovacím". Když se však podíváte na seznam kulturně-společenských událostí, které najdete na webových stránkách sdružení http:// rorejs.mnisek.cz v rubrice Co už máme za sebou, soupis je to na šest let činnosti úctyhodný. Konstantami seznamu, a tedy společenského života v Mníšku se tak stal Rorejsí reprezentační ples (letos v únoru proběhl již pošesté), Štrůdl, neboli festival divadla, filmu a hudby (poznamenejte si na září, kdy se koná rovněž jeho šestý ročník) a pravidelné cestopisné přednášky i představení nejrůznějších profesionálních divadel a amatérských divadelních spolků na půdě "domovské scény" restaurace Sokolovna, v sále místního kina či Divadélka K, ale také v domově důchodců a stacionáři.
Některé z akcí se konají na mníšeckém zámku, který je ve správě Národního památkového ústavu. Zámecká stavba je postupně rekonstruována a Rorejs upírá své naděje k tomu, že jednou dojde i na opravu zámeckého zahradního divadla. Zatím se "alespoň" aktivně podílel na nočních prohlídkách přístupných prostor zámku. Loni byla tamtéž otevřena výstava Za okny divadlo, která složila hold všem divadelníkům. Není tedy divu, že na novoročním pozdravu k roku 2001 "rorejsí bratranci a sestřenice" vyznali své krédo: Jsme příliš sexy pro městský život.
Když dnes přijedete do "Městečka pod Skalkou", jak se často Mníšku přezdívá, lamentování staré kovářky z knih o Kájovi Maříkovi už neuslyšíte, zato ale zaslechnete svistot křídel ptáka z řádu kolibříkovitých. Regionální rozvoj svým leteckým výkonem a vytrvalostí jistě ve štychu nenechá.