Politické strany nejsou u nás v oblibě. Zčásti si za to mohou samy; problematizují a oklešťují smysl své existence. Jsou v tom však i nevinně. Jako by si ani společnost s nimi nevěděla rady. Málo se chápe, že demokratický systém je také povinnost aspoň dílčí účasti na správě věcí veřejných. Může se tak dít právě i pomocí stran, které by měly mít dostatečný a zřetelný členský a voličský "mandát". Napospas jsou dnes strany vydány sdělovacím prostředkům, které mají v rukou neobyčejnou moc a mohou s nimi zacházet, jak se jim to — samozřejmě podle různých zájmů — hodí. Strana (její vedení) může být atakovaným terčem, objektem zesměšnění, zloby, někdy i adorace, mohou ji stíhat polopravdy nebo i výmysly. Veřejnost takové "kauzy" sleduje a od stran ji odpuzují. Bylo tomu tak vždycky? Nehorázné útoky a trapné skandály provázely český politický život v éře liberální a demokratické, strany si však zároveň prosazovaly jistý respekt a značný vliv. Hned po vzniku Československa se hnaly k moci tak bezostyšně, že chtěly — přímo i nepřímo — ovládnout všechny exekutivní a zákonodárné instituce. Utvrzovaly to, co bylo znakem českého společnosti už dříve, totiž její rozprostraněná politizace.
Strany jsou proto velkým tématem novodobé české historiografie i příbuzných oborů a literatury o nich přibývá. K tomuto tématu vychází nyní dílo, jež prokazuje své oprávnění a originální hodnotu. Vznikla mohutná dvousvazková příručka o politických stranách a hnutích v českých zemích a v Československu od roku 1861 po současnost. Edičně a spoluautorsky se o ni zasloužili Jiří Malíř a Pavel Marek a dokázali realizovat dílo mimořádné. Našli a shromáždili autory, kteří byli s to podat historický obraz stran a hnutí v "předepsané" struktuře. Vtiskli tím textům jistý sjednocující ráz, kombinující široké encyklopedické heslo s vymezeným výkladem.
Dvousvazkový přehled tak slouží nejen k prostému informování. Konstatuje, ale i vysvětluje a posuzuje, přičemž místy mohla být hodnotící charakteristika i hlubší. Příručka jistě nezakotví jen v odborném a studentském prostředí, ale nepochybně osloví i další zájemce.
Editoři v úvodu vyznačili hlavní problémy výzkumu politických stran. Metodické napadnou nejdříve, ovšem bádání a interpretace jsou přece stálým hledáním. Zvlášť na místě je zdůrazňovaná potřeba jít pod jevový povrch. Někde se to ostatně už daří, třeba hned v první části do roku 1918 a pak v určitých dalších kapitolách. Žádaná komparace by se mohla rozhlédnout i po sousedech a někde ještě dále. Ukázalo by se možná, že na tom české strany nebyly tak špatně. Výrazně je poznamenávaly, a dokonce i určovaly národnostní poměry v prostoru působení, kvůli nimž ostatně některé vznikaly. Cit pro celý prostor nemívaly, zato jim nechyběly vášně a sklony k demagogii plozené národnostními souboji. Mile sice zní představa, že dnešní Evropská unie ukazuje možnosti přetvoření prvního československého státu, ale tato představa je zcela vzdálena historické realitě.
Jednotlivá údobí byla vhodně uvedena souhrnnou studií o politickém systému a stranách v něm. Každá má ale jiný název pro systém, ač chtějí pojednávat o stejné či zcela obdobné problematice. Pojmová rozkolísanost ostatně poněkud ovlivňuje i vlastní text. Editoři — jak už bylo řečeno — "předepsali" pro portréty stran vhodnou jednotnou strukturu, i když dodržet obsah nebylo všude snadné či možné. Celkově se ale takovým přístupem zvýšila informační hodnota hesel a obraz zkonkrétněl. Většina hesel byla svěřena specialistům, i když bez chyb, omylů a problematických tezí tak mohutný text být nemůže. Editoři sami představují autorskou špičku. Oceňovány budou byť i jen stručné údaje a zmínky o pseudostranách a dalších podivných organizacích a spolcích v českomoravském protektorátě. Vhodný přístup se našel i pro historii stran v komunistické totalitě. Polistopadová politickostranická scéna je už šířeji předmětem analýz, úvah, třídících a pojmenovávajících přístupů. Znovu si tu uvědomíme, jak jsou naše zážitky, stanoviska a úsudky dílčí a velmi osobní. Většina současníků je přesto povyšuje na "historii". Literaturu o stranách rozmnožují diplomové a rigorózní práce, jejichž třeba i jen dílčí vklady mají svou cenu. Historiografie by vůbec měla těmto pracím věnovat větší pozornost, vyplatí se to.
Doplněk, Brno 2005, 1014 a 804 s., 720 a 565 Kč