Malíř Jan Minařík (1862-1937), žák Julia Mařáka a přítel Antonína Slavíčka, přispěl svými obrazy s motivy mizející a bořené Prahy zásadní měrou k zachycení změn v urbanistickém životě hlavního města. Vedle známějšího a umělecky lépe hodnoceného Václava Jansy vytvořil Minařík dokumentárně cenné dílo, které je dnes ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy. V jeho výstavních prostorách se koná výstava Zmizelá Praha Jana Minaříka - Století na tváři města. Nedošlo sice na všechny Minaříkovy obrazy (detailnější studie některých vnitrobloků, dvorků a jejich obyvatel), ale hodnota výstavy je hlavně v rovině "konfrontační", s fotografickým zachycením dnešního stavu lokalit. Muzeum vydalo i doprovodný katalog, který svou účelností, nashromážděnými fakty i půvabností rozhodně za výstavou nepokulhává. Naopak. Text Pavly Státníkové, kurátorky výstavy, seznamuje s proměnami Prahy na přelomu 19. a 20. století a reprodukce Minaříkových obrazů, převážně z let 1907-1911, doplněné současnými fotografiemi (Ondřej Polák) stejných míst, jsou nejen nostalgickým pohledem na měnící se město, ale hlavně cenným dokumentem a inspirací pro procházku jarní Prahou. Obrazová část katalogu je totiž navíc přehledně dělena podle pražských částí a obsahuje i podrobné mapky zachycených míst. (ivc)
Olomoucké nakladatelství Burian a Tichák vydalo v závěru loňského roku zajímavou knihu mladého historika Zdeňka Melotíka Olomouc rabína Bertholda Oppenheima - na knize se svým dílem (autorky i edičně) podíleli sami vydavatelé Václav Burian a Tomáš Tichák). Autor se v knize věnuje novodobé historii olomoucké židovské obce od 19. století až do roku 1945, příčemž těžiště práce spočívá v období let 1938-1945. Smutný příběh třetí největší židovské obce na Moravě autor popisuje velmi sugestivně, navíc vlastní text je doplněn o vzpomínky dosud žijících pamětníků. Jedna z kapitol je věnována požáru olomoucké synagogy, která vyhořela v noci z 15. na 16. března 1939. Oheň, který vzplanul nad židovským symbolem města, jakoby předznamenal následující období nezměrného lidského utrpení. Z více než dvou tisíc olomouckých Židů se po válce vrátil již jen nepatrný zlomek. Ovšem ani po válce neměli Židé v Olomouci zrovna na růžích ustláno. Těch několik, co přežilo a vrátilo se domů, krátce nato odešlo do emigrace. V roce 1951 se pak ve statistikách hlásí pouhých 142 občanů Olomouce k židovskému vyznání. Melotíkova kniha svým významem zcela jistě přesahuje úzký regionální charakter a je vedle nedávno vydané knihy Kateřiny Čapkové Češi, Němci, Židé důležitým příspěvkem k výzkumu dějin Židů v Čechách. (eb)
Výbor Sdružení historiků České republiky (Historického klubu 1872) a výbor Pekařovy společnosti Českého ráje vyhlašují pátý ročník soutěže o Cenu Josefa Pekaře, v níž chtějí každoročně oceňovat nejlepší monografii z českých dějin v chronologickém záběru od středověku do současnosti. Do soutěže mohou přihlašovat své monografie vydané v letech 2004-2005 (v knižní podobě nebo ve sborníku, alespoň 100 stran tisku) historičky a historici, kteří v době uzávěrky přihlášek nepřesáhli věk 35 let. Cena je dotována odměnou 10 000 Kč, uzávěrka přihlášek je 31. května 2006. Práce je třeba předat nebo zaslat poštou na adresu: Historický ústav AV ČR (Prosecká 76, 190 00 Praha 9) spolu s průvodním, vlastnoručně podepsaným dopisem, v němž budou uvedeny tyto údaje: název monografie, místo a rok vydání, desetiřádková charakteristika práce, datum narození autorky či autora a kontaktní adresa. Na obálku je třeba uvést poznámku: "Soutěž o Cenu Josefa Pekaře". (koc)
Dlouhá zima způsobila odklad při otevření Archeoparku v Chotěbuzi Podoboře. Letní provoz místo plánovaného 1. dubna začne až 1. května, v dubnu proběhnou konzervační práce, které kvůli zimě nešlo udělat dřív. Bližší informace v Muzeu Těšínska (tel.: 558 711 866, www.muzeumct.cz). (mík)
Archeologové ve Skotsku vykopali vzkaz v láhvi, který jim před sto lety zanechali kolegové zkoumající prehistorické kamenné kruhy. Nález obsahuje střepy se jmény badatelů z počátku 20. století zabalené v listu Penny Free Press & Northern Advertiser. Na rozdíl od Williama Cunningtona, který zanechal podobnou zprávu budoucím kolegům v roce 1801 pod Stonehenge, byl vedoucí výzkumu Charles Dalrymple abstinent, takže láhev se vzkazem - jak s překvapením zaznamenala British Archaeology - byla tentokrát od minerálky. (lic)