Když j(e)dete Šumavou, nemůžete nenarazit na jméno Karla Klostermanna. Klostermannova cesta a stezka, Klostermannova chata, Klostermannovy skály, Klostermannova socha na Javorníku. Jméno spisovatele, který příběhy svých knih vystavěl na znalosti šumavského hvozdu a jeho obyvatel, se zarylo místní krajině hluboko pod svrchní vrstvu lesní půdy. Karel Klostermann se sice narodil v hornorakouském Haagu am Hausruck a studoval medicínu ve Vídni, ale většinu svého života prožil v západních Čechách, obzvláště pak v Pošumaví. Svá medicínská studia nedokončil, zato mnohem usilovněji se věnoval práci se slovem. Nejprve byl redaktorem časopisu Wanderer, poté začal psát své vlastní fejetony a postupně i větší prózy z prostředí, které tak dobře znal — ze Šumavy.
A protože i věci zdánlivě nepominutelné mají nejen v našich pohraničních hvozdech tendenci zapadnout, vzniklo na české straně v prosinci roku 1998 Občanské sdružení Karel Klostermann — spisovatel Šumavy. Hlavní pohnutkou k založení klostermannovského spolku byl fakt, že spisovatelovo dílo přestalo po roce 1989 (až na nepatrné výjimky) vycházet knižně. Stimulujícím impulzem se stalo překládání Klostermanna do němčiny, a tedy jeho objevování Němci. Záměrem sdružení je propagace díla K. Klostermanna jako spisovatele Šumavy, příhraniční spolupráce s partnerskými organizacemi (především se svým spolkovým "bratrem" z Bavorska, německou sekcí sdružení Karl Klostermann — Dichter Böhmerwaldes), příprava výstav, vydávání knih (k dnešnímu dni mj. Dvě gardy, Cesta k domovu, V ráji šumavském) či osvětová činnost (např. přednášky, konference Život na Šumavě).
Činnost sdružení, stejně jako Klostermannův život, je na české straně spjata převážně se třemi místy — Srním, Štěkní, Březníkem. V Srní je "centrum" české sekce za Plzeňský kraj, ve Štěkni, kde Klostermann zemřel, "sídlí" jihočeská část sdružení a v hájence na Březníku byla v květnu 2003 veřejnosti zpřístupněna expozice o jeho životě. V místě pod vrcholem Luzného, do padesátých let 20. století nazývané Pürstlink, se totiž odehrává děj knihy Ze světa lesních samot. Hájovna, adaptovaná Národním parkem Šumava v roce 2002 na informační středisko s možností občerstvení a s malým muzeem, je pro návštěvníky otevřena od května do září a představuje první muzejní vlaštovku v záměrech sdružení. To totiž usiluje o vytvoření muzea K. Klostermanna a dalších spisovatelů Šumavy v Srní.
V hornorakouském Haagu byla v únoru 2005 odhalena pamětní deska na Klostermannově rodném domě (náměstí, č.p. 26), který jihočeští členové sdružení "vystopovali" ve vídeňských matrikách. Nápis na desce vrací Klostermannovi přídomek apoštola porozumění (mezi Čechy a Němci), za něhož byl považován už za svého života, je již druhým v pořadí. Sdružení mu tak nejen vzdává hold, ale rovněž zdůrazňuje jeho roli v kraji, kterým později zmítaly národnostní vášně, a především zdůrazňuje tradici klidného soužití.
Vrcholnou akcí letošního roku byla obnova poutní Hauswaldské kaple na Srní. Revitalizace místa, zasvěceného Panně Marii Lurdské a spjatého s mnoha zázraky, vycházela především z myšlenky vrátit jej opět do života Šumavy, proto se na projektu nemalou měrou podílela i správa národního parku. Zdůraznění půdorysů staveb původních kaplí spolu s přivedením vody z léčivého pramene mají na speciálně vyznačenou bezbariérovou stezku přilákat nejen ty, kteří čekají ozdravné zázraky. Stejně jako u Klostermannovy stezky u Štěkně jde i tady především o akt setkání. Podobným setkávacím mezníkem by měly být oslavy dvojitého Klostermannova výročí v roce 2008. Už dnes na něj upozorňují webové stránky sdružení www.kklostermann.eu nebo Šumavy www.sumava.net.
Klostermannova modře značená cesta spojující Hartmanice přes Kašperské Hory s Vacovem měří 28 kilometrů a má jasný směr a cíl. A stejně je tomu i v případě sdružení, ač "vzdálenost", kterou bude muset vstříc svým kýženým přáním urazit, bude nesrovnatelně delší.