V roce 1934 představil tehdy třiačtyřicetiletý malíř a ilustrátor Josef Šíma poprvé triptych obrazů o řeckém hrdinovi Theseovi. První dvě části triptychu nazvané Mládí a Minotaurus jsou dnes bohužel nezvěstné; podoba prvního obrazu se dochovala pouze na fotografii, o druhém ani není známo, jak vypadal. Zato však třetí obraz triptychu, nazvaný Návrat Theseův (1933), zaujal již ve své době uměleckou kritiku a obecenstvo natolik, že jej v roce 1936 zakoupil pro sbírku městské galerie Magistrát hlavního města Prahy.
Počátkem listopadu otevřela Galerie hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu výstavu, která se k obrazu Josefa Šímy Návrat Theseův vrací. Uspořádat Šímovi soubornou výstavu by bylo jistě náročné, ne-li nemožné. Řada děl se nachází v rozličných soukromých sbírkách po celém světě. Šíma totiž v roce 1920 odešel na trvalo do Francie, usadil se v Paříži a v roce 1926 dokonce získal francouzské občanství. Spojení s českou kulturou tím neztratil, a navíc dokázal zprostředkovat důležité kontakty mezi českými a francouzskými umělci i teoretiky umění. Problém se zapůjčením Šímových děl galerie vyřešila elegantně: výstavu tematicky zaměřila na autorův vztah k řeckým mýtům a antické tradici vůbec a opřela se především o díla z českých sbírek. Nabízí zároveň velmi zajímavá srovnání Šímovy tvorby s prací jeho současníků (Karel Teige, Jindřich Štyrský, Alois Wachsmann, Emil Filla) na stejná nebo obdobná témata.
Josef Šíma (1891—1971): Návrat Theseův, 1933 (Galerie hlavního města Prahy)
Pozorný divák by neměl přehlédnout protiklad tvůrčího přístupu Josefa Šímy a Emila Filly. Zatímco Filla je ve svých obrazech extrovertní, živočišný a výbušný, má lehký hravý štětec i snadnou volbu barvy, Šíma je zádumčivý, introvertní, pro svoji představu jen velmi těžko hledá tvar. Avšak tam, kde se mu jej podaří nalézt, je silný. Složité hledání tvaru jej přivedlo téměř na pokraj abstrakce. Obrysy jeho postav se během času změnily k nepoznání, nahradily je vlnící se obdélníky. Šíma sám by se však za abstraktního malíře nikdy neoznačil.
Výstava představuje také řadu děl z umělcova pozdního období. Není bez zajímavosti, že Šímův oblíbený námět — Orfeus — inspiroval tak často i jiné umělce, a to zejména na sklonku jejich života. Antického hrdinu, básníka, smrt připravila o jeho životní družku. Pěvec se za ní vydal na nebezpečnou záchrannou výpravu do záhrobí, ta se žel nezdařila. Nezbylo mu, než aby dál sám čelil nástrahám dalšího života, do kterého jej však bude provázet už jen hořkost a samota. Snad tato blízkost a nevyhnutelnost konce života či ztráta životního partnera činila toto téma pro umělce tak přitažlivé. Mezi exponáty výstavy dokonce nechybí ani Šímův zřejmě nejslavnější Orfeus z roku 1957, na výstavu zapůjčený z Muzea moderního umění města Paříže.
K Šímově výstavě byla vydána také publikace, kterou připravili autoři výstavy Karel Srp a Lenka Bydžovská. Knihu, která se na prvním místě zabývá Šímovým vztahem k antické tradici, doplňuje výběr z umělcových vlastních textů z let 1933—1958.
Josef Šíma / Návrat Theseův Galerie hlavního města Prahy Dům U Zlatého prstenu 3. 11. 2006—7. 1. 2007.