Dějiny a současnost

Kde se vzaly tu se vzaly paneláky? Nejen panelovým domům se věnuje studie Evy Pýchové o české bytové výstavbě v období let 1945—1964 v Umění 5/2006. Ve stejném čísle se můžete dočíst o československých studentech architektury na Bauhausu (M. Svobodová) či o pohledech polsko-francouzského uměleckého kritika Waldemara George na kubismus (A. Wierzbicka). A pokud máte rádi komiks nebo Ferdu Mravence, určitě by vám neměla ujít studie Heleny Žáčkové o komiksových konvencích v díle Ondřeje Sekory (Umění 4/2006). Dozvíte se mnohé nejen o kreslených postavičkách, které máme tradičně spojeny spíše s obdobím dětství, ale také o meziválečném období ve sportovní redakci významného deníku či o složitosti zrodu oblíbených komiksových protagonistů. (ivc)

Rozhovor s archeologem a památkářem Zdeňkem Dragounem, autorem mimo jiné monumentální publikace o románských domech v Praze, přináší nové číslo Literární a výtvarné přílohy časopisu Babylon (č. 2/XVI). Dragoun se v rozhovoru představuje nejen jako archeolog, ale též coby svérázný básník. Jedna ukázka za všechny — báseň Tučně cholesterolová: "Řekl mi doktor že jsem vůl / Naději prý mám jenom jednu / Zapomenout na švédský stůl / Vyměnit jej za švédskou bednu". (eb)

"Právě dnes jsem se osobně seznámil s novým olomouckým arcibiskupem, bratrem nejvyššího purkarabí", psal 7. května 1832 František Palacký své manželce Terezii. O Palackého pobytech na Moravě, zvláště v Olomouci a Kroměříži píše v novém čísle vlastivědné revue Střední Morava (č. 23/2006) Jiří Kořalka. Palackého styky s Moravou nebyly tak časté, arcibiskupský archiv v Kroměříži a olomoucká univerzitní knihovna pro něj byly především významným zdrojem pro jeho vědeckou práci. K dlouhodobějšímu pobytu Palackého došlo především v letech 1848—1849, v době zasedání říšského sněmu v Olomouci a Kroměříži. (fk)

V posledním čísle časopisu Soudobé dějiny (1—2/2006) je mezi příspěvky v části Dokumenty zařazena analýza Karla Kaplana a Marka Janáče "posledních slov obžalovaných v procesu s Miladou Horákovou". Autoři zde mimo jiné srovnávají přepis autentického zvukového materiálu, který byl nalezen na magnetofonových páscích v tzv. Klosově archivu, s propagandistickou publikací zvanou Šedá kniha, v níž jednoznačně došlo k účelovému zacházení s výpověďmi odsouzených. Archivní materiál pomáhá uchovat slova poslední obhajoby odsouzených s děsivou naléhavostí, kterou je třeba si připomínat. (lic)