Literární historik Pavel Janáček se ve své nové knize pustil do mapování proměnlivých hranic mezi literaturou a tím, co sama ze sebe vyvrhuje jako ne-literaturu, do zkoumání procesů, jimiž se toto konstituování literárního prostoru a jeho reliéfu děje. Hlásí se přitom k inspiraci přístupy Michela Foucaulta, jmenovitě jeho Dějinami šílenství, a je to inspirace velmi promyšlená a plodná, přinášející objevy zapomenutých zátočin nejen literární historie. Janáčkovy výpravy za nimi jsou neméně dobrodružné, než podnikali hrdinové sešitových románů, o jejichž upíraném právu na literární existenci píše. Z hlediska disciplinárního překračuje podle potřeby z oblasti dějin literatury do prostoru kulturních dějin, detailní rozbory a odstíněnou interpretaci tištěných i archivních pramenů střídá se zobecňujícími závěry. Pro čtenáře je dobrá zpráva, že styl literárněhistorického pojednání v Janáčkově knize "nevylučuje" běžný, "nevědecký" jazyk ani ironický nadhled.
...
Host, Brno 2004, 412 s., 289 Kč