Byla šedesátá léta „zlatá“?
S velkou nostalgií a bez sebemenšího zaváhání říkám, že byla. I když vím, jak je ošidné vytrhnout nějakou etapu z plynulého chodu dějin, poněvadž všechny podobné diskontinuitní výřezy, periodizace, jsou jen našimi umělými a zjednodušujícími konstrukcemi. Usnadňujeme si jimi pochopení dějinné skutečnosti, která sama o sobě je absolutně kontinuální. Poučen Bergsonem vím, že čas má podobu čistého „trvání“. Minulost v něm přechází do přítomnosti v podobě paměti a vtlačuje se pak našimi činy i do budoucnosti. To, čemu říkáme „zlatá šedesátá léta“, začalo v jisté podobě už od poloviny padesátých let. A mnohé z toho, co se nám na padesátých letech nelíbí, zase nacházíme v oslabené podobě až do poloviny let šedesátých. Ta opravdu zlatá šedesátá se nám scvrkávají asi tak na období 1964–1968.
...