Kateřina Bláhová
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Z knih vzniklých ve středoevropském prostoru vybírám projekt Zmizelé Sudety. Das verschwundene Sudetenland, editor Petr Mikšíček (Antikomplex) už pro jeho dokumentární hodnotu. Mezi překlady připomínám skvělý příspěvek ke kulturním a sociálním dějinám: Christophe Charle, Paříž na přelomu století. Kultura a politika fin de siècle (Barrister&Principal, přeložila Pavla Doležalová). Snad se do českého povědomí dostanou i další práce tohoto historika.
Petr Černikovský
student FF UP Olomouc
Z domácí produkce pro mě byla největším zážitkem promyšlená monografie Daniely Tinkové Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa (Argo), jejíž celkové vyznění je na prahu 21. století až překvapivě aktuální. Mezi překlady mě zaujal Jean-Claude Schmitt: Svět středověkých gest (Vyšehrad, přeložily Lada Bosáková, Pavla Doležalová a Veronika Sysalová).
Doubravka Olšáková
Heinrich Heine Universität Düsseldorf, PedF UK Praha
Z českých prací si zřejmě nejvíce cením o půl století opožděného vydání monografie Františka Kutnara Obrozenské vlastenectví a nacionalismus (Příspěvek k národnímu a společenskému obsahu češství doby obrozenské) (Karolinum, 2003), z prací neopožděných potom studie Zdeňka R. Nešpora Víra bez církve? Východočeské toleranční sektářství v 18. a 19. století (Albis international). V oblasti překladové literatury bych udělila zcela nezvykle titul nakladatelství roku brněnskému nakladatelství Barrister&Principal za to, že vneslo do českého prostředí řadu nových podnětů a oživilo zdejší překladatelskou scénu. Z jejich produkce tedy uvádím Christophe Charle, Paříž na přelomu století, kultura a politika fin de siècle (Barrister&Principal, přeložila Pavla Doležalová) — zejména z toho důvodu, že Charle patří mezi jedny z prvních historiků, kteří dokázali historicky uchopit téma vlastní dosud zpravidla pouze literárním vědcům.
Roman Zaoral
Fakulta humanitních studii UK
Z domácí medievalistické produkce za velmi zdařilou povazuji první monografii mladého olomouckého historika Jana Stejskala Podivuhodný příběh Jana Jeronýma (Mladá fronta). Málo známá postava kamaldolského mnicha Jana Jeronyma z Prahy umožnila autorovi konfrontovat odlišné regiony Evropy s jejich specifickou mentalitou, nahlédnout husitskou epochu zvnějšku a přispět tak k postupnému překonávání bohemocentrického nazírání na české dějiny. Z překladové literatury stojí tradičně za pozornost tituly vydávané pražským nakladatelstvím Argo v edici Každodenní život. K nejvýznamnějším pracím evropské medievalistiky v této řadě bezesporu patří Montaillou, okcitanská vesnice v letech 1294—1324 z pera francouzského historika Emanuela Le Roy Ladurie.
Jan Kilián
Regionální muzeum Mělník
Byl bych rád, kdyby mezi favority nezapadla excelentně editovaná barokní Velkomeziříčská kronika Františka Ignáce Konteka (Sursum), která Martinu Štindlovi přerostla v poutavou historii celého města staršího období. Svým pojetím a zpracováním vysoce převýšila běžnou regionální produkci a zaslouží si pozornost nejen v rámci dějin Vysočiny. Z překladové literatury mě zaujal Vévoda z Buckinghamu od Michela Ducheima (NLN, přeložil Otmar Krejča) zvláště pro autorovy vypravěčské schopnosti, ale na tomto poli bych dal přece jen přednost titulu, který sice do češtiny přeložen nebyl, ale velmi by si to zasloužil. Ačkoli publikace Ständefreiheit und Fürstenmacht 1522—1699. Österreichische Geschichte. Länder und Untertanen des Hauses Habsburg im konfessionellen Zeitalter 1522—1699 (Carl Ueberreuter) od Thomase Winkelbauera vyšla již koncem předloňského roku, český zájemce se s ní ve větší míře mohl seznámit teprve loni a zjistit, že autorův záběr, koncepce a invence jsou opravdu zcela mimořádné.
Luďa Klusáková
Filosofická fakulta UK
Měla jsem velkou radost ze dvou knih, v nichž jsou vidět výsledky dlouholetého studia a zrání mladých historiček. V obou případech monografie na základě dizertací: Daniela Tinková, Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa (Argo); Lenka Řezníková, Modernita a historismus (Libri). Třetí kniha je velmi svěže napsaná studie olomouckého historika Jaroslava Millera Falcký mýtus (Argo). Ačkoli se autoři odlišují tématy, mají mnoho společného. Je to pro mě sympatický způsob formulace problémů, mezinárodní diskusí poučené metodologické hledání, nové pohledy. Navíc i teoreticky náročné kapitoly umějí napsat čtivě. Z překladové literatury vybírám studii Peter Burke, Francouzská revoluce v dějepisectví. Škola Annales (1929—1989) (NLN, přeložil Pavel Kolář). Velmi jsem uvítala její vydání, čtivě a srozumitelně vykládá podstatu proměny francouzské historiografie a historikovy dílny v průběhu 20. století.
Vít Vlnas
Národní galerie v Praze
Z původních knih je mým favoritem edice Dopis rabi Ovadji otci a další hebrejské renesanční cestopisy (Argo, vybral a přeložil Daniel Boušek), která rozšiřuje obzory poznání, nabízí pohledy z nezvyklých úhlů a navíc je i nádherným a barvitým čtením. Ze zahraniční produkce náleží můj hlas z týchž příčin slavnému uměleckohistorickému thrilleru Andrého Chastela Vyplenění Říma: Od manýrismu k protireformaci (Barrister & Principal, přeložil Ivo Lukáš). Kniha sice vyšla už předloni, ale můj jedinečný čtenářský zážitek s ní se datuje až do roku loňského.
Malá anketa ve dvou seminářích mezi studenty historie FF UK přinesla příjemné zjištění. Čte se nejen literatura povinná, ale i nová, právě vyšlá. Výraznou převahu nezískal žádný titul, vícekrát než jiné práce se objevili Kaplanovi a Kosatíkovi Gottwaldovi muži (Paseka), zřejmě proto, že zkonkrétňují profily těch, o nichž mládí sice slyšelo, ale už je nemuselo vidět a poznat. Pozornost a ocenění získaly práce jak ze starších, tak nových dějin. Zaujal Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (Paseka) Marie Koldinské a dvě práce o třicetileté válce, kniha Petra Klučiny Třicetiletá válka (Paseka) a Čechurův Zimní král (Rybka Publishers). Větší podíl v četbě patřil pracím z novodobé historie. Všechny našly ohlas i v širší historické obci. Stále se objevuje Sukův pohled na rok 1989 Labyrintem revoluce (Prostor), zřetelně zapůsobily Durmanovy Popely ještě žhavé I. — Válka a nukleární mír (Karolinum), s odezvou byla přečtena Gebhartova a Kuklíkova Druhá republika 1939—1939 (Paseka). Je jistě dobře, že byly také objeveny Zmizelé Sudety. Das verschwundene Sudetenland (Antikomplex). Z knih jiných žánrů připomínám aspoň Cibulkovu Natašu Gollovou (Sláfka), která zajiskřila fascinujícím láskyplným přístupem mladého autora k herečce. Proč ne, potěšilo by to nejen Gollovou, ale i jejího dědečka.
Robert Kvaček
Václav Čermák
Slovanský ústav AV ČR
Z domácí produkce jsem uvítal především nové vydání Legendy o Ostojovi (NLN) od Zdeňka Smetánky. Na práci si cením nejen samotného nápadu a způsobu zpracování, ale také nesporné autorovy literární invence. Za vhodný doplněk ke studiu bývalého socialistického bloku považuji knihu Miroslava Tejchmana Nicolae Ceau&scedila;escu (NLN), v níž jsou českým historikům "naservírovány" výdobytky řady Již tradičně jsme požádali historiky, aby uvedli jeden titul původní a jeden překladový, oba z roku 2004.
- 13 -
rumunských pramenů. Z překladové literatury hlasuji pro synoptické (latinsko- české) vydání Dantova spisu De vulgari eloquentia — O rodném jazyce (OIKOYMENH, přeložil Richard Psík), i když jsem zatím neměl čas si knihu důkladně přečíst.
Milan Kudrys
Český rozhlas 6
Minulý rok mě velmi zaujala kniha mladého historika Petra Koury Plukovník Josef Balabán. Život a smrt legendární odbojové skupiny "Tři králové" (Rybka Publishers). Kniha je čtivá, autor dokázal přistoupil ke zvolenému tématu mimořádně poctivě a se sympatickým kritickým přístupem. Z překladové literatury mě zaujala kniha Petera Burkeho Francouzská revoluce v dějepisectví. Škola Annales (1929—1989) (NLN, přeložil Pavel Kolář).
Lukáš Babka
Slovanská knihovna při Národní knihovně ČR
Z domácí produkce Karel Durman, Popely ještě žhavé I.- Válka a nukleární mír (Karolinum). Skvěle a přehledně napsaná kniha ohromného záběru. Durman se jednak perfektně orientuje v pramenech a literatuře, jednak toho dokáže velmi precizně a čtivě stylizovat. Kniha řadící se mezi evropskou špičku v oboru. Doufejme v brzké pokračování. Z překladů Alain Soubigou, Tomáš Garrigue Masaryk (Paseka, přeložila Helena Beguivinová). Pro obyvatele České republiky je vždy užitečné vědět, jak na jejich dějiny nahlíží zahraničí.
Jaroslav Pažout
Státní ústřední archiv v Praze
Z české historické produkce vybírám čtivě napsanou práci Karla Durmana Popely ještě žhavé I. - Válka a nukleární mír (Karolinum). Pokud jde o překladovou literaturu, oceňuji vydání knihy Ingrid Gilcher-Holteyové Hnutí ´68 na Západě. Studentské bouře v USA a západní Evropě (Vyšehrad, přeložil Vlastimil Drbal), která zasvěceně seznamuje čtenáře s protestním hnutím v západní Evropě a USA včetně jeho dopadu na společnost.
Magdalena Pokorná
Historický ústav AV ČR
Z domácí produkce volím knihu ještě novotou vonící, autorsky svědomitě zpracovanou a nakladatelsky zodpovědně vypravenou: Helena Kokešová, Eduard Albert. Příspěvek k životopisu a edice korespondence (Scriptorium). Z překladů mě zaujal Christophe Charle, Intelektuálové v Evropě 19. století (CDK, přeložila Pavla Doležalová). Kdybych mohla přidat do domácích dalšího favorita, pak by to byl Člověk na Moravě 19. století editorů Lukáše Fasory, Jiřího Hanuše a Jiřího Malíře (CDK).
Zdeněk Pousta
Ústav dějin a archiv Univerzity Karlovy
Hlasuji pro 18. svazek edice spisů T. G. Masaryka Z počátků Athenaea 1883—1885, editor Jiří Franěk (Ústav T. G. Masaryka a Masarykův ústav AV ČR). Připomíná roli autora, zakladatele a organizátora listu vědecké kritiky. Zároveň máme naději, že přes všechny vydavatelské obtíže bude řada Masarykových spisů přece jen naplněna. Dále mne zaujala kniha rozhovorů Aleše Palána se syny Bohuslava Reynka Danielem a Jiřím Kdo chodí tmami (Torst). Přibližuje v postavě básníka a grafika složité 20. století přínosně i pro historická studia doby.
Rudolf Vévoda
Vyšší odborná škola publicistiky v Praze
Jasným aspirantem v oblasti českojazyčné produkce je kniha Karla Durmana Popely ještě žhavé I. - Válka a nukleární mír (Karolinum). Z překladové literatury mě oslovila analýza fenoménu Vichy i poválečného francouzského vyrovnávání se s minulostí, jak ji představuje Michael Curtis v práci Verdikt nad Vichy. Moc a předsudek ve vichistickém režimu Francie (BB art, přeložil Zdeněk Hron). Vhodné jako remedium proti estetizujícímu filofašismu některých českých intelektuálů z řad střední a mladší generace. A konečně jeden nevyžádaný tip z knih dosud do češtiny nepřeložených — Artur Domosławski, Gorączka Latynoamerykańska (Świat Książki, Warszawa) — obsáhlá politická reportáž, která provokativně, ale účinně pomáhá bourat středoevropská klišé, přežívající z doby studené války, v pohledu na latinskoamerickou realitu. Ano, ty popely jsou opravdu ještě žhavé.
Luboš Veselý
Člověk v tísni — Centrum pro demokracii a lidská práva
Z domácí produkce hlasuji pro knihu František Doskočil a Pavel Žáček, Průlom. Agentem CIA uvnitř komunistické nomenklatury (Votobia). Nejen kvůli diskusi o zpřístupňování archivů, k niž snad tato kniha přispěje. Ze zahraničních titulů Alain Soubigou, Tomáš Garrigue Masaryk (Paseka, přeložila Helena Beguivinová). Nejen kvůli diskusi, zda je vůbec možné, že Masaryk mohl zaplatit za atentát na Lenina.
Jindřich Vybíral
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
V závěru roku vyšla kniha, kterou znám už z rukopisu a vřele doporučuji — Martina Pachmanová, Neznámá území českého moderního umění. Pod lupou genderu (Argo). Autorka se v ní zevrubně a inteligentně zabývá úlohou žen-umělkyň v naší výtvarné kultuře 20. století. Ze zahraničních titulů doporučuji opus magnum v Británii žijícího českého historika a teoretika architektury Dalibora Veselého Architecture in the age of divided representation. The question of creativity in the shadow of production (MIT Press). Je to mimořádně závažný pohled na kořeny moderní architektury z pozic umělecké historie i hermeneutiky.
Václav Žůrek
student FF UK
Z domácí produkce považuji za nejzdařilejší knihu Petra Mati Svět české aristokracie (1500—1700) (NLN). Autor se nebojí použít jako základ pro svou práci teoretickou konstrukci a přitom je schopen tuto teorii podložit velkým množstvím pramenů. Výsledkem je smysluplné vylíčení různých aspektů života aristokracie. Navíc je kniha velmi čtivě napsána. Z překladů mě zaujala kniha Petera Burkea Francouzská revoluce v dějepisectví. Škola Annales (1929—1989) (NLN), další výborný překlad Pavla Koláře, který poutavě a stručně představuje příběh školy "Annales". Užitečná kniha v době, kdy přibývá děl těchto autorů dostupných v češtině.
Jiří Hoppe
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Hlasuji pro knihu Karla Durmana Popely ještě žhavé I. - Válka a nukleární mír (Karolinum). Úžasná šíře záběru, doslova od pólu k pólu, a přitom přehledně a čtivě podáno. Z překladové literatury mne napadá jedině Kershawův Hitler 1889—1936: Hybris (Argo, přeložil Pavel Vereš), pro jehož kvality ani nedokážu nalézt žádný přiléhavý superlativ. A ještě mimo soutěž, pokud redakce dovolí, chtěl bych zmínit (a pochválit) zdařilou publikaci Zmizelé Sudety. Das verschwundene Sudetenland, editor Petr Mikšíček (Antikomplex). Tudy vede cesta!
Aleš Dvořák
Arcibiskupské gymnázium v Praze
Z českých knih dávám hlas poněkud zvláštnímu dílu, které by se leckomu nemuselo do přísných měřítek na historickou knihu ani vejít, totiž "pravdivému románu" Jana Nováka Zatím dobrý — Mašínovi a největší příběh studené války (Petrov). Snad poprvé má zpracování tohoto příběhu, okolo nějž se stále našlapuje opatrně, takový popularizační náboj, jaký si zaslouží a jaký potřebuje. Ze zahraniční produkce potom favorizuji knihu Petera Burkeho Francouzská revoluce v dějepisectví. Škola Annales (1929—1989) (NLN, přeložil Pavel Kolář). Cením si především Burkeho neotřelého úhlu pohledu.
Jan Černý
Státní oblastní archiv Rakovník
Na prvním místě mě zaujal skutečně originální a inteligentní přístup k raněstředověké společnosti v knize Petra Charváta Boleslav II. Sjednotitel českého státu (Vyšehrad). Lze z ní vyčíst mnohé obecné zásady vývoje lidské civilizace. Proti jinak kvalitním novým pracím D. Třeštíka nebo J. Žemličky jde o další interpretační posun. Dále musím podpořit severočeské kolegy a jejich velmi pěknou práci Žatec (edd. Petr Holodňák a Ivana Ebelová, NLN). Je to výzva pro další města včetně našeho zanedbaného Rakovníka. Ze zahraniční produkce jsem strávil příjemné chvíle nad vzletnou knížkou Jacquesa Le Goffa Svatý František z Assisi (Vyšehrad, přeložila Kateřina Vinšová).
Josef Jančář
Národní ústav lidové kultury ve Strážnici
Rád bych vyzdvihl publikaci Barokní varhanářství na Moravě od Jiřího Sehnala (Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Univerzita Palackého v Olomouci, dva svazky, 2003 a 2004). Autor v ní objevuje a dokumentuje pozoruhodnou část našeho kulturního dědictví. Kniha není jenom vyčerpávajícím přehledem o životě a práci moravských varhanářů v 17. a 18. století, ale především bohatě dokumentovaným přehledem dochovaných barokních varhan na Moravě. Je zároveň výzvou k záchraně těchto hudebních, technických a výtvarných památek.
Dokončení příště
- část — 2. část — 3. část — 4. část