Der Ihrige auf ewig Franz Palacky, tak podepsal Palacký svůj první dopis adresovaný své pozdější manželce Terezii, dceři zemského advokáta Johanna Miechury. Později se podepisoval již jednodušeji, nejčastěji Dein P. či Dein treuer P. Všech 526 dopisů, které své ženě poslal do její smrti v létě 1860, vypovídá jasně o hluboké lásce, kterou k ní choval, i velkém pocitu zodpovědnosti za její zdraví a spokojenost. To se odráží i v tom, že všechny dopisy jí psal německy, tedy jazykem, v němž byla vychována a který jí byl nejbližší, ačkoli s dětmi korespondoval výhradně česky.
Palackého dopisy, vydané Jiřím Kořalkou v drážďanském nakladatelství Thelem (František Palacký, Briefe an Therese. Korrespondenz von František Palacký mit seiner Braut und späteren Frau aus den Jahren 1826—1860, 624 s.), představují nepochybně významný příspěvek k poznání myšlenkového světa tohoto historika a myslitele i okolností, za nichž tvořil své dílo. Palacký ji informoval o svých názorech a zkušenostech, líčil zážitky z cest či dojmy z politických událostí, jichž byl svědkem nebo angažovaným účastníkem. Zároveň se v jeho listech zrcadlí i postoje jeho manželky, jejíž dopisy se bohužel nedochovaly. (Ještě v roce 1930 se však nepochybně nacházely v majetku rodiny.) Terezie podléhala vlivu pražského německého konzervativního měšťanstva a kléru a ze změn, které přinášel vývoj, zejména revoluční rok 1848, měla opravdový strach. Palacký se proto snažil rozptýlit její obavy. (V Tereziiných dopisech Palackému se její názory pravděpodobně projevily velmi intenzivně.) Z Palackého dopisů se dozvídáme mnoho také o chodu celého domu, v němž měl rozhodující slovo starý Měchura. Mezi ním a Palackým, který jen těžce snášel jeho pánovitost a odhodlání neustále ovlivňovat život svých dětí, panovaly velmi chladné vztahy.