Darmo krev ta drahá česká vylila se potokem, darmo bratři české vlasti, darmo hnali útokem. Zrada černá na vše strany proti nám se valila a ta krev tak drahocenná darmo se vylévala.
Z mnoha podobných skladeb vystihují citované verše o darmo prolité krvi snad nejlépe leitmotiv vztahu moderního českého národa k oné stránce historie, kterou jiné národy – a nejenom národy „velké“ – heroizovaly a nezřídka dále heroizují s oblibou až perverzní. Od poněkud rozbředlého sentimentu je blízko k perzifláži. Dvousté výročí bitvy u Slavkova mi připomnělo návštěvu bývalé malostranské radnice, kde v počátcích normalizace vystupoval ochotnický divadelní soubor Dostavník s inscenací hry Ervína Hrycha Bedna u Slavkova. Skvělou zábavu maličko rušila skutečnost, že poraženou stranu reprezentovali v prvé řadě čeští vojáci v rakouských uniformách. Těch však bylo na protifrancouzské straně bitevní linie možné napočítat sotva 13 000 (byť z českých zemí pocházely asi dvě třetiny rakouských rekrutů), zatímco jejich ruští spojenci čítali kolem 70 000 vojáků. Rozdělíme-li tedy vinu na porážce obou armád příslušným poměrem, bude jí na Rusech téměř 85% a teprve zbytek padá na vrub „Rakušanů“.
...