Výsledky války třetí protifrancouzské koalice završené bitvou u Slavkova roku 1805 se zdály natolik převratné, že mnoha Evropanům mohly připadat jako konec jedné dějinné epochy.
Zvlášť palčivě pociťovali prohru obyvatelé habsburské monarchie, protože jim válka přinesla mnohá těžká břemena a navíc se museli smířit s tím, že po slavkovské porážce se území Rakouska zmenšilo o celé provincie. Kdo mohl tušit, že příští roky přinesou další, ještě pronikavější změny, že Napoleon, odsouzený k věčnému válčení, rozpoutá příštího roku válku s Pruskem, že ho jeho „appetito barbaro“ zavleče do bojů s partyzány na Pyrenejském poloostrově a později do ruského tažení, že osm let po Slavkovu přijde Lipsko a po deseti letech Waterloo?
...