V posledních letech se v české knižní produkci dočkalo rehabilitace téma československých paravýsadků západní provenience v době 2. světové války. Přesto však i zde nadále existují staré dluhy. Jeden z nich byl splacen knihou Jana Břečky o osudech operace, která nesplnila cíl vytyčený londýnským velením a nad kterou se tak dlouhá léta vznášel otazník, zda její protagonisté, českoslovenští parašutisté rotný Jan Zemek a četař Vladimír Škacha, zklamali, či obstáli se ctí.
V úvodu autor rekapituluje a hodnotí dosavadní literaturu zmiňující výsadek SILVER B. Pohříchu k tomu docházelo převážně v pracích, které zaměřovaly svou pozornost zejména na atentát na Heydricha. Zemkovým a Škachovým osudům tudíž bylo zpravidla věnováno jen několik řádků (zhusta kritických), neboť v očích autorů zmíněná dvojice nesnesla srovnání s hrdiny heydrichiády typu Gabčíka, Kubiše, Valčíka či Opálky. Kritická hodnocení výsadku SILVER B (J. Doležal, J. Pražák, D. Hamšík, P. Kettner, I. M. Jedlička, M. Ivanov a další) tak leckdy přecházela až k nepodloženým a navíc ideově zabarveným urážkám (F. Ťopek).
V další části se autor krátce vrací k otázce budování československého výsadkového programu ve Velké Británii do konce roku 1941 a poté nastiňuje Zemkovy (nar. 1915) a Škachovy (nar. 1920) osudy do okamžiku jejich nasazení do akce. V líčení průběhu výsadku je uzlovým místem nedorozumění obou parašutistů s letovým dispečerem, škpt. J. Šustrem, který nepochopil Škachovu slovní hříčku a v Úředním záznamu o operačním letu vypracoval ono inkriminované letové hlášení, v němž hodnotil psychiku obou mužů ze SILVER B jako velmi špatnou. O toto hlášení se pak opírala převážná část autorů s mnohdy sugestivně podaným předjímáním neúspěchu výsadku.
Osud paraskupiny předurčilo to, že zklamaly záchytné adresy obdržené v Londýně, a následná improvizace, která oba parašutisty zavedla na Brněnsko. Zde se Zemek se Škachou převážnou část následujících tří válečných let pohybovali v ilegalitě, přičemž se marně pokoušeli o kontakt s kolegy a navázání spojení s Londýnem. Právě tyto okolnosti tvoří nosnou část Břečkovy monografie.
Výpověď zatčeného kolegy obou parašutistů Libora Zapletala (výsadek Bivouac) uvědomila gestapo o existenci skrývajících se členů výsadku SILVER B. Následovala zoufalá snaha obou mužů uniknout ze sítě, která se kolem nich začala stahovat. Boj o přežití na zbývající dobu utlumil případné snahy přece jen navázat na úkoly, jimiž byli ve Velké Británii pověřeni. V tuto chvíli vystupuje do popředí řada Zemkových a Škachových civilních spolupracovníků, bez kterých by byl osud obou mužů velmi rychle zpečetěn. Převážná část z nich pocházela z Řečkovic (Bohatcovi, Cupákovi, Pařízkovi, Kozákovi) a Židenic (Dvorských), kde také parašutisté našli nejspolehlivější úkryty. Kromě toho použili i další úkryty na Vyškovsku a v Moravské Ostravě, kde byl také Škacha počátkem ledna 1945 zatčen. Zatímco on měl to štěstí, že přežil koncentrační tábor Flossenbürg i následný pochod smrti, devatenáct jeho spolupracovníků zaplatilo za pomoc výsadku SILVER B životy. Jan Zemek, druhý z parašutistů, se koncem války dostal k partyzánům, v jejichž řadách ho v okolí Bzence zastihl příchod rumunské armády.
Poválečné osudy obou mužů tvoří poněkud hořký epilog jejich válečné historie. Zemek byl vyhozen z armády, v 50. letech vězněn, poté pracoval v dělnických profesích. Škach v roce 1968 emigroval.
Břečkova práce opět potvrzuje, že se druhý odboj vzpírá černobílému nazírání. Zemek a Škacha přímo personifikují složitost otázky po hranici (je-li vůbec nějaká) mezi nesplněním úkolu a snahou nepoddat se nepřízním osudu a vyjít ze složité situace se ctí a čistým svědomím. Případ výsadku SILVER B nebyl definitivně vyřešen očištěním jmen parašutistů u Československého polního soudu I. stolice u I. armádního sboru v Praze bezprostředně v poválečných měsících, rehabilitací československých parašutistů v letech 1968 a 1969, ba ani jejich úplnou rehabilitací po roce 1989. Boj s "hodnotiteli" morálních kvalit jiných, kteří snadno přidělují plusová a minusová znaménka, aniž byli někdy vystaveni skutečným osudovým zkouškám, je, zdá se, věčný.
Podobné je to i s těmi z řad příslušníků domácího odboje, které gestapo drastickými metodami přinutilo k výpovědím, na jejichž základě došlo k zatčení dalších osob. Jak snadné pak bylo v poválečných hodnoceních nevidět rozdíly mezi zradou, spoluprací či podlehnutím dovedně a neomezeně cílenému nátlaku.
Jako přílohu autor nabídl čtenářům unikátní, dosud neznámé fotografie (cca 18 stran), rovněž nepublikované vzpomínky obou parašutistů a kompletní seznam obětí z řad spolupracovníků výsadku SILVER B. Závěrem nutno konstatovat, že se mu podařilo předložit knihu podstatným způsobem doplňující dosavadní znalosti o problematice západních paravýsadků, práci poctivě podloženou řadou dosud nevyužitých pramenných materiálů a zároveň velmi čtivě podanou, dokládající, že skutečnost přináší mnohdy napínavější a "akčnější" dramata než nejfantastičtější fabulace.
Spolek přátel československého opevnění, Brno 2004, 126 s., 195 Kč