Výzkum sociálních dějin 19. století u nás v posledních letech prochází velkým rozvojem a k dispozici jsou už i první syntetická kompendia. Ta se liší nejen autory, resp. autorskými týmy, ale především metodologickým a interpretačním přístupem. Jmenujme v této souvislosti alespoň autorský tandem J. Matějček — J. Machačová, který v posledním desetiletí publikoval řadu syntetických prací usilujících o klasifikaci a kategorizaci sociálního vývoje a jevů pomocí kvantitativních analýz a statistických metod, nebo nedávno vydanou práci J. Štaifa, která aplikuje v českém prostředí sociologicko-historický koncept elit. Třetí, odlišný přístup k sociální problematice 19. století pak představuje obsáhlý sborník Člověk na Moravě 19. století. Ve sborníku se podařilo shromáždit tři desítky příspěvků, které usilují o přiblížení sociální problematiky na Moravě v průběhu 19. století pomocí socioprofesních medailonů.
Cílem autorů, resp. vydavatelů sborníku bylo představit na konkrétních příkladech vybrané profese a jejich vývoj v průběhu procesu modernizace moravské společnosti; současně pak klasifikovat vývoj těchto profesí a z daných výsledků vyvodit určité tendence charakteristické pro sociální vývoj celé společnosti, resp. jejích segmentů. Je pochopitelné, že vedle normativních pramenů přišly ke slovu především prameny osobní povahy (deníky, paměti, korespondence apod.). Uvedená pramenná báze otevírá přirozeně velký prostor narativnímu přístupu, čehož drtivá většina autorů právem využívá. Ve srovnání se statistickým metodologickým instrumentáriem části sociální historiografie nenabízí uvedený přístup definitivní výsledky a především absolutní pravdy v podobě exaktně měřitelných jevů a skutečností. Umožňuje nicméně vnést do dějin společnosti konkrétní lidské osudy. Přitom nezáleží na tom, zda je profese představena na osudech jednoho člověka, nebo na paralelně se odvíjejících příbězích třech, pěti a jen výjimečně více představitelů konkrétních profesí. Pokaždé bude uvedený postup v kontrapunktu ke statistice a vyhodnocování kvantitativních datových souborů jedinečný a osobitý. Sociální dějiny by neměly být pouze sledem anonymních čísel a z nich odvozených zákonitostí, ale i živým příběhem, jenž podá svědectví nejen o možná neznatelných zákonitostech, ale odkryje i sociální tematiku v podobě dějin všedního dne, životního stylu, úlohy podob vzdělávání, vnese do sociální problematiky moment individuálního rozhodování, motivace atd. Dostáváme tak k dispozici nikoliv snad korektiv, nicméně určitě potřebný protipól k jednostranně statisticky pojímaným pracím.
Čtenáři dostávají se sborníkem do rukou obsáhlý a většinou na zcela neznámých pramenech vystavěný soubor biograficko-prosopografických črt, které představují širokou škálu tradičních i ve své době nových profesí, oborů a způsobů obživy: mlynář, rolník, úředník, voják, kněz, inženýr, podnikatel, kriminálník aj. Spolu s profesemi ve vlastním slova smyslu se dostává prostoru i jakýmsi "kvaziprofesím" v podobě medailonů sociálních skupin, jako jsou šlechtic, cikán či cizinec, které samy o sobě výrazně determinují postavení a uplatnění jedince ve společnosti. Je přirozené, že úroveň jednotlivých medailonů je nestejná, a to nejen s ohledem na volbu pramenů, ale i na schopnosti jednotlivých přispěvatelů zaujmout a upoutat čtenáře.
Sborník představuje svou koncepcí u nás zatím jen nedostatečně vyzkoušený pohled na sociální dějiny. Současně nabízí cenný a čtivý soubor kvalitních textů, které nepochybně budou spolu s obdobnými zahraničními pracemi inspirovat i další české historiky. Určitou výhradu mám pouze k rozdělení profesí do čtyř bloků: Nositelé modernizace — Lidé v rozmanitých kontaktech s moderní dobou — Reprezentanti předmoderních časů — Lidé na okraji. S výjimkou poslední kategorie je zvolené dělení dosti schematickou a v některých případech i zavádějících typologizací. Proč by třeba živnostník měl být automaticky reprezentantem předmoderních časů? Stejně tak nesedí spíše automatické zařazení "šlechtice" do téže kategorie — málokomu totiž asi unikne, že mezi "nositeli modernizace" v řadách manufakturistů či velkopodnikatelů figuruje nejeden hrabě apod. Chápu sice pohnutky, které redaktory jinak pozoruhodného díla vedly k této snaze o klasifikaci, ale myslím, že někdy méně je více. Na závěr si neodpustím ještě jednu spíše zlomyslnou kurtoazní poznámku: profilující postava německé historiografie Ute Frevert není muž, nýbrž žena...
CDK, Brno 2004, 398 Kč