Sovětský svaz na Blízkém východě nebyl nováčkem. V regionu navázal na imperiální politiku carského Ruska, což jeho historické rivaly, jako bylo Turecko a Írán, vhánělo do americké sféry vlivu. Spolu se Spojenými státy přitom zaplňoval mocenské vakuum po zhrouceném britském a francouzském impériu. Nebyl ale úspěšný při šíření své ideologie a vlivu. Komunisté byli tvrdě perzekvováni a USA se v regionu ukázaly jako silnější supervelmoc. Kreml totiž nejprve neuspěl během íránské krize (1946), kdy SSSR na severu Íránu podporoval separatismus Ázerbájdžánské a Mahábádské lidové republiky, což byla první studenoválečná konfrontace obou supervelmocí. Poté nevyšla sázka na spojenectví s Izraelem a nakonec přišel o klíčového egyptského spojence. Také jeho další klienti jako Sýrie a Irák vedli vlastní nezávislou politiku. Moskvu využívali více než ona využívala je a nespláceli půjčky na zbraňové dodávky. Jestliže se závislost Západu na dovozu dostatečně levné blízkovýchodní ropy zprvu zdála jako jeho hlavní slabina, dost možná to nakonec byla závislost SSSR na vývozu dostatečně drahé ropy, co spolu se sovětskou intervencí v Afghánistánu zásadně přispělo ke zhroucení komunistické říše.
[…]