Na prahu poslední čtvrtiny 19. století byl podhorský Zlín ospalým městečkem na východní Moravě. Valaši s moravskými Slováky udávali tón místnímu nářečí. Němce či Židy bychom spočítali na prstech dvou rukou. Jedinými cizinci ve městě byli zámečtí páni, nobilitovaní podnikatelé a statkáři z rodu Buchenrode, dále první zlínský továrník obuvi francouzsko-švýcarského původu Robert Florimont, který v letech 1870–1878 zaměstnával až dvě stovky domáckých dělníků, a nakonec pár letních hostů z českých a moravských měst, pro něž byl Zlín lázeňskou destinací. Do Zlína se jezdilo za rekreací jako do nedalekých Luhačovic. Jinak byli místní zaměstnáni sezonně ovocnářstvím a po celý rok výrobou papučí a jednoduché obuvi, která si od dob Florimontových razila cestu na zahraniční trhy, včetně exotického Egypta.
[…]