Xi Jinpingova „Nová éra“ představuje vyvrcholení každodenní kontroly i v tibetských oblastech Čínské lidové republiky (ČLR) a mezi Tibeťany žijícími v exilu. Ani sedmdesát pět let poté, co Čínská lidová osvobozenecká armáda vstoupila na území Tibetu, se mnozí Tibeťané necítí být součástí Číny, jejími rovnocennými občany s právy na autonomní správu nebo alespoň s právy garantovanými občanům Číny ústavou. Tato situace je vedením Číny vnímána jako nevděk ze strany Tibeťanů za investice do tibetských regionů a ze strany vlády jako selhání dosavadního přístupu k tibetské otázce. Období minulých třiceti let, které obsahovalo i řadů preferenčních programů zvýhodňujících Tibeťany v ohledech, jako je například plánovaná porodnost, posuzování u přijímacích zkoušek ve školách nebo i v zaměstnání, rozdělování různých druhů přímé materiální a finanční podpory aj., tak nyní vystřídalo období represivního přístupu, který má vyřešit tibetskou otázku jednou provždy. Tento postup „obětování“ Tibeťanů pro blaho čínského národa, a především pro zachování postavení Komunistické strany Číny připomíná situaci Ujgurů nebo Mongolů žijících v Číně.
[…]