Pojem křížových výprav obvykle označuje sakralizované násilí, vytváření představ o ohrožující jinakosti, hledání osob a komunit, které by tyto představy mohly zastupovat, a jejich následné napadání ve jménu deklarovaného vyššího cíle. Švýcarský medievista Loïc Chollet považuje středověké křížové výpravy za zdroj mnoha fenoménů, jež významně spoluutvářely nerovnosti a krutost současného světa, například evropský kolonialismus nebo „identitu Západu“, opírající se o orientalistický a rasistický diskurz. Zaměření na jejich pozdně středověkou fázi mu umožňuje pohromadě sledovat rétoriku i praxi boje katolických rytířů proti husitství, terorizaci severoafrických měst, vydírání a týrání židů, pirátství, nájezdy do Pobaltí nebo drancování Kanárských ostrovů i střet mezi osmanským a lucemburským impériem na přelomu 14. a 15. století.
[…]