Michal HOŘEJŠÍ
Politika lesa Debata o Národním parku Šumava v letech 1991–2010
FF UK, Praha 2022, 268 s., 279 Kč, ISBN: 978-80-7671-093-1
Minimální odborný zájem o přírodu a životní prostředí patří k největším slabinám humanitních a sociálních věd v Česku posledních desetiletí. Jako by zůstávaly zaklety v antikvované dichotomii natura versus cultura a ponechávají tak, až na výjimky, mimo svůj záběr nejen dějiny „lesů, vod a strání“, ale i mnohá další závažná témata vážící se k vnímání přírody a zacházení s ní v současnosti. To způsobuje posilování na jedné straně vysoce expertního dis- kurzu přírodovědného (namnoze odtr- ženého od sociální reality), na straně druhé bujení populismu a pseudově- dění. Jakýkoliv, natož kvalitní text te- matizující přírodu a důsledky jejího sociálně podmíněného konstruování je proto třeba uvítat. Bezezbytku se to týká i knihy (původně disertační prá- ce, čemuž bohužel odpovídá i kompli- kovaná a fragmentarizovaná struktu- ra a celková „nečtivost“ monografie) Michala Hořejšího, která je věnována rozboru mediálního provozu v době vzniku a fungování Národního parku Šumava v letech 1991–2010 se zamě- řením na nejdůležitější dobové téma, kterým byl masivní rozpad smrkových porostů v důsledku přemnožení lýko- žrouta smrkového (kůrovce).
Autor se dlouhodobě zabývá vzta- hem mezi ochranou přírody, politikou, mocí a jazykem. Jeho hlavním bada- telským instrumentem je – metodolo- gicky úzkostlivě přesné – aplikování zásad hodnotově orientované kritické diskurzivní analýzy (CDA) Normana Fairclougha a Ruth Wodakové. [...]
Z teoreticko-metodologicky jasné- ho zakotvení textu vyplývají dle mého názoru jeho hlavní silné i slabé strán- ky. Věrohodnost autorových argumen- tů leží v množství dat, která analyzoval a která mu umožnila v obecné rovině identifikovat a potvrdit obrovskou „sílu“ jazyka při diskurzivním utváření mo- cenských polí. V rovině konkrétní odha- lil Národní park Šumava jako důležité bitevní pole při ustavování celospole- čenských postojů nejen k přírodě, ale i tématům zdánlivě odlehlým (lidská práva, tradice, lid a lidovost, jinakost reprezentovaná např. migranty, klima- tická změna) od konce devadesátých let minulého století po současnost. Autor se přitom jednoznačně hlásí k vlastní, řekněme, ekologické a liberální hodno- tové orientaci – nejen ve vztahu k řeše- ní kůrovcové gradace na Šumavě. To je férové a pro moderní CDA typic- ké; velmi častá přítomnost „otloukán- ků“ typu exprezidentů Miloše Zema- na a Václava Klause napříč knihou je ale možná až zbytečná. Textu by záro- veň, domnívám se, prospěl i kritičtěj- ší přístup k diskurzu, resp. diskurzům ustavovaným stranou, která je autoro- vi bližší, a to zejména částí (přírodo) vědců. Zatímco mocensko-ideologic- ké motivace zastánců kácení v Národ- ním parku demaskuje Hořejší celkem zřetelně, motivace protistrany mu, zdá se, unikají. To se přitom týká nejen tex- tů mediál ních, ale i odborných, ve kte- rých část přírodovědců přistupuje velmi selektivně například k četným historic- kým či archeologickým dokladům o ma- sivní přítomnosti člověka a jeho hospo- dářských aktivit na Šumavě v minulosti. [...]
Přes tyto dílčí výtky musíme kni- hu vnímat jako velmi závažný počin. Rok po velkém požáru v Národním parku České Švýcarsko (autor jej ješ- tě stíhá letmo zmínit) se totiž uka- zuje, že diskurzivně ustavovaná moc může v mediálně spektakulárních pří- padech vést až k pokusům o bizarní formy sekuritizace ochrany přírody. To, co se v případě Šumavy odehrá- valo na rovině hlasitých sporů o pů- vodnost lesů a mitigaci tzv. kůrovcové kalamity, se v případě Českého Švý- carska změnilo v regulérní morální paniku a úvahy o komplexním „pro- tipožárním zabezpečení“ národního parku, na jehož území docházelo k po- žárům po tisíciletí.
Shrnuto a podtrženo, kniha Mi- chala Hořejšího by měla být povinnou četbou pro všechny, kteří se přírodou, její ochranou a v neposlední řadě dě- jinami zabývají. Od historiků po po- litickou reprezentaci, která je a bude s požadavky na budování požárních průseků v národních parcích konfron- tována. [...]