Pokud si klademe otázku, k čemu jsou závislí na světě, mohla by jedna z odpovědí být, že proto, aby nám ukazovali, že žijeme ve světě obřích nerovností, kde se důsledkem rozpadu sociálních vazeb ztrácí důvěra coby základní kámen fungující společnosti. Lidé s drogovým návykem nám, kteří tento návyk nemáme (nebo ho máme pod větší kontrolou), nejspíš dodávají iluzivní pocit vlastní nezávislosti... Tak uvažují Apolena Rychlíková a Pavel Šplíchal v knize Piko. Junkies’ lives matter – Na životech feťáků záleží (Alarm, Praha 2022). Připomínají počátky pervitinu v době, kdy byl ještě legálním prostředkem pro povzbuzení vojáků a žen v domácnosti. S pamětnicemi a pamětníky rekonstruují i československou drogovou scénu do roku 1985, kdy teprve byla výroba pervitinu kriminalizována. V rozhovoru s psychologem Pavlem Nepustilem dospívají k tomu, že závislost byla bohužel používána ideologicky jako legitimizace války proti drogám. Ve 20. století se podařilo vytvořit celospolečenský dojem, že závislost je způsobována zejména určitými látkami, některými více, některými méně. A ty, co způsobují závislost nejvíce, musí být zakázány. Přímé pozadí kriminalizace jednotlivých látek bylo však naprosto jiné a souviselo spíše s nevraživostí vůči konkrétním etnickým nebo sociokulturním skupinám, nemělo žádné vědecké opodstatnění... Medicína, moralizování a bezpečnost berou slovo společenským a rasovým nerovnostem. Přejmenovat některé sociální problémy na problém s drogami, a tedy na osobní selhání jejich uživatelů, je příliš lákavé....
- mš -