Vítejte v hodině prvního učitele: položí nejprve několik otázek na zopakování učiva předchozí hodiny, zapíná dataprojektor, na němž se objeví první slide s nadpisem Válka ve Vietnamu. Učitel má pečlivě připravenou prezentaci, je na ní mnoho obrázků, map, dat, jmen, bitev a smluv. Začíná výklad. Učitel má poutavou přednášku, občas položí dotaz, na který reagují někteří žáci, zejména ti, kteří mají o dějepis zájem. Občas učitel zavtipkuje, umí zdůraznit, co je podstatné, a upozorní žáky na to, která fakta bude vyžadovat. Kromě dobových pramenů, například fotografií z války ve Vietnamu, promítne žákům scénu z filmu Forrest Gump. […]
Vítejte v hodině druhého učitele: seznámí žáky s tím, že dnes budou zkoumat, co všechno může ovlivňovat pohledy různých lidí na válku, konkrétně na válku ve Vietnamu. Proč různí lidé hodnotí válku různě? Jak jejich životní osudy, původ, věk, profese nebo zkušenost můžou ovlivnit postoj k válce? Během krátkého výkladu, opřeného o stručnou prezentaci s mapou a časovou osou, nabídne učitel žákům základní faktografický kontext. Poté jim představí zdroje – výpovědi různých lidí, kteří se války přímo či nepřímo účastnili, například rozhovor s americkým pilotem vrtulníku a s vietnamským praporčíkem, vzpomínky rodinných příslušníků vojáků, vzpomínky ženy, která sloužila v severovietnamské armádě, dopisy amerických vojáků přímo z bojiště vietnamské války, fotografie z proválečných i protiválečných demonstrací v USA v šedesátých letech. […]
Vítejte v didaktickém kabinetu: Pojďme společně prozkoumat, jaké cíle si asi klade první a druhý učitel, jaké konkrétní didaktické prostředky používá, jak žáci pracují, co se učí a v čem se rozvíjejí. Cílem učitele v první hodině je nepochybně transmise – přenos informací od něj jako znalce problematiky směrem k žákům. Od nich se očekává, že budou sledovat výklad, informace přijímat a zapisovat a co nejdokonaleji se je naučí reprodukovat. Někteří žáci odpovídali na učitelovy otázky, nebylo ale nutné se významněji zapojovat. Žáci si do svých sešitů přenesli ucelený příběh, který jim byl představen jako pravdivý příběh o tom, jak se věci seběhly. […]
Cílem druhého učitele je, aby žáci faktografii, která je redukovaná na nezbytné minimum, aktivně používali při práci se zdroji, aby se naučili kriticky pracovat s písemnými a vizuálními prameny, reflektovat kontext jejich vzniku a vyhodnotit jejich výpověď. Mají si při vlastní činnosti uvědomit, že neexistuje jeden jediný výklad o válce ve Vietnamu, na němž by se shodli všichni lidé, protože jejich úhel pohledu je ovlivněn například životní zkušeností, původem, profesí a možná i časovým odstupem od konfliktu. Uvědomují si existenci různých dobových perspektiv historických aktérů, což je jeden z pilířů historické gramotnosti. Během práce ve skupině žáci musejí navíc kooperovat, umět se domluvit, konzultují společně to, jak rozumí výpovědím pramenů, z nichž vyvozují argumenty, které společně uspořádávají do myšlenkové mapy. Prostřednictvím činnosti a práce se zdroji rozvíjejí řadu svých dovedností. Prameny neplní roli ilustrace a ozvláštnění výkladu, ale jsou zdrojem nového poznání, které si žáci sami vytvářejí. […]
Předchozí odstavce stručně ilustrují jádro diskuse, která se už delší dobu vede o cílech (nejen) dějepisného vyučování ve světě a která v Česku úzce souvisí se Strategií vzdělávací politiky 2030+ a s probíhající velkou revizí Rámcových vzdělávacích programů, která má v příštích měsících vyústit v novou koncepci základního vzdělávání v České republice. Přes všechny rozdíly a vášnivé diskuse, které revizi provázejí, panuje od počátku shoda v tom, že moderní vzdělávání pro 3. tisíciletí nesmí nadále spočívat v přenosu množství oborové faktografie a musí do výuky dostat pěstování kompetencí a oborových gramotností.
Na poli proměny dějepisného vyučování směrem k činnostní, konstruktivisticky pojaté a přímo badatelské výuce, která rozvíjí u žáků historickou gramotnost a kompetence pro kritickou práci se zdroji obecně, se stalo v posledních letech klíčovým aktérem Oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů. Dokázalo postupně vybudovat silnou, promyšlenou a několikaúrovňovou podporu pro dějepisáře základních a středních škol. Učitelkám a učitelům, kteří někdy spíše intuitivně směřovali k takzvaně jiné výuce, než je frontální přednáška, ale neměli dostatečnou zkušenost, znalost a praxi, nabízelo oddělení webovou stránku Dějepis21, dále systém seminářů a školení a také každý rok dvoudenní intenzivní letní školu, kde se mohli setkávat a společně pracovat. Vybudovalo unikátní výukovou aplikaci HistoryLab pro práci s prameny, která se nejpozději od prvního covidového lockdownu stala inspirací pro mnoho učitelů. Oddělení se stalo klíčovým partnerem Ministerstva školství a Národního pedagogického institutu v úspěšném projektu Dějepis+, který v minulých dvou letech pilotoval, jak prostřednictvím metody učících se komunit podpořit učitele, aby v rámci dějepisu dobře rozvíjeli historické myšlení, kritické myšlení, práci se zdroji, čtenářskou gramotnost a výchovu k občanství a mediální výchovu. Představená vyučovací hodina modelového „druhého“ učitele o válce ve Vietnamu je jednou z mnoha metodik, které vznikly a vznikají v rámci tohoto projektu. […]
Oddělení vzdělávání se díky své velikosti a dosud pevnému institucionálnímu zázemí postupně stalo leaderem změny právě proto, že se mohlo dominantně soustředit na učitele a učitelky z celé republiky a ze všech typů škol a nabízet jim stále větší, sofistikovanější a plošnější podporu. Tohle by žádné didaktické pracoviště na jakékoli fakultě kterékoli univerzity nemohlo nikdy zastat a zastoupit, jak někdy mylně v debatách v současné době zaznívá, protože fakulty vzdělávající učitele se z podstaty věci soustředí na práci se studujícími – budoucími učiteli a učitelkami, a protože didaktikou dějepisu se na každé takové katedře zabývá pouze jeden či dva odborníci. […]
Oddělení vzdělávání, tak jak se vyprofilovalo v posledních letech, se stalo nejen motorem modernizace dějepisného vzdělávání, ale také jako tým, a to je třeba zdůraznit, nositelem unikátního know-how pro postupy, jak efektivně dostávat badatelsky orientovaný dějepis do našeho stále lehce konzervativního školství. Díky tomu se stalo klíčovým partnerem státních institucí, jež proměnu našeho školství jako celku nyní připravují a vbrzku budou finalizovat a realizovat v praxi.
Není proto divu, že personální změny v Oddělení vzdělávání a následné obsazení postu jeho vedoucího policejním odborníkem na současné bezpečnostní sbory, narušování veřejného pořádku a na dopravu vzbudilo v odborných historických, didaktických a učitelských kruzích oprávněné obavy o budoucnost projektů.
Zdroje
www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-2030; velke-revize-zv.rvp.cz/; www.dejepis21.cz/dejepis-v-21-stoleti; dejepisplus.npi.cz/metodiky/valka-ve-vietnamu/; open.spotify.com/episode/0lFw7thn0tyavw97NLbe0I.