Obyvatelé vily s několika byty na ulici Kossaka 11 společně kopou jámu. V zahrádce před domem, kde Krzysztof nedávno pěstoval mrkev a hrách, teď bude hrob sousedky z přízemí. Jedenáctiletá Agnieszka stojí stranou, aby nepřekážela. Dívá se na tělo sanitářky Alusii, které německá kráva shozená na povstaleckou nemocnici na Wilsonově náměstí utrhla bok. Agnieszka vidí, jak její o čtyři roky starší bratr, který se do Alusii zamiloval, mává lopatou. Sleduje Alusiinu matku: zoufalství, bezmoc, ruce, které v jednu chvíli vyhrožují nebesům a ve druhé objímají dceřino tělo položené na nosítkách. (…) Agnieszka Wróblewska, rozená Barlińská, vzpomíná: „Ten pohřeb na zahradě symbolicky vyznačil konec mého dětství. Hrála jsem si i potom, ale tehdy ve mně něco zhaslo.“ Polská reportérka (a absolventka studia historie) Magdalena Grzebałkowska se ve své knize (Vojenka. O dětech, které dospěly bez varování, přel. Jarmila Horáková, Absynt, Žilina 2022) vydala po stopách příběhů dětí, které nejenže dospívaly ve složitých podmínkách, ale některé se do nich přímo narodily, mnohé nemohly vyrůstat se svými rodiči, a některé je dokonce ani nesměly poznat. Vzpomínky na dospívání autorka získala například od své babičky totálně nasazené v Říši, od aktérů varšavského povstání i od těch, kterým se podařilo uprchnout z varšavského ghetta před jeho zkázou. Vydala se i za pamětníky života v gulagu, za těmi, kteří byli v USA kvůli válce umístěni v internačních táborech kvůli svému japonskému původu, za „španělskými dětmi“, které byly během španělské občanské války evakuovány do SSSR, či za synem Hanse Franka, generálního guvernéra okupovaného Polska…
- ivc -