Jak se vyrovnat s tím, když na člověka zaútočí medvěd? Co to vlastně znamená? A co pak s tím? Přeživší má otázky. Událost „medvěd“ a to, co následovalo, po mě vyžadují, abych se jednou provždy vzdala násilí, s nímž na tomhle světě žiju. (...) V setkání mezi medvědem a mnou, v jeho čelisti proti mojí čelisti je neuvěřitelné násilí, vyjadřující to, co nosím v sobě. Tak po zdlouhavé operační rekonstrukci svého potrhaného těla uvažuje Nastassja Martin (Veřit v šelmy, překlad Jana Bednářová, Neklid, Praha 2022). S nacházením významů – a významů jen pro sebe samu – se však nechce spokojit. Přežil a zraněn byl také medvěd. Co se to stalo, že ostatní bytosti byly redukovány na pouhé odrazy našich vlastních duševních stavů? Kam se poděly jejich vlastní životy, jejich dráhy ve světě, jejich volby? Proč bych měla v téhle záležitosti, při rozmotávání vláken smyslu, vztáhnout všechno na sebe, na svoje činy, na svoji touhu, na svůj pud smrti? (...) Událost, k níž dochází dne 25. srpna 2015, není: Francouzskou antropoložku napadne kdesi v kamčatských horách medvěd. Tou událostí je: Medvěd a žena se setkají a hranice mezi světy se zbortí. Nějak nestačí dávat věcem smysl ani koncentrovat se při kladení otázek na toho, kdo se ptá: Mým problémem je, že můj problém nepatří jenom mně. Že melancholie projevující se v mém těle pochází ze světa. (...) Přidala jsem se k Evenům od řeky Iči a žila s nimi v lese z důvodu, který zdaleka nespočívá jenom v komparativním výzkumu. (...) Svět se navzdory zdání hroutí naráz všude. A v Tvajanu lidi vědomě žijí v jeho troskách.
- mš -