MEZI HEINRICHEM A THOMASEM MANNOVÝMI a částí československých intelektuálních i politických elit se vyvinul neobyčejně vřelý vztah, jenž vyvrcholil roku 1936 udělením československého státního občanství oběma bratrům, kteří o tři roky dříve emigrovali z Německa, i když razance jejich odporu k nacistickému režimu byla zpočátku rozdílná. Tyto vzájemné sympatie nacházely svou ozvěnu také v československém rozhlasovém éteru.
Ve dvacátých letech se mohli českoslovenští posluchači s hlasem Mannových a s rozhlasovými úpravami jejich díla seznámit pouze tehdy, když se jim podařilo naladit některou ze zahraničních (zvláště německých) stanic. Bylo to teprve udělení Nobelovy ceny za literaturu Thomasi Mannovi v roce 1929, jež vedlo Radiojournal k tvorbě vlastních „mannovských“ pořadů. Jejich počet výrazně stoupl po roce 1933, kdy se Thomas uchýlil do švýcarského a Heinrich do francouzského exilu. Jednalo se o přednášky o obou literátech, které byly připravovány zejména pro německy hovořící menšinu v Československu v rámci tzv. německého vysílání. […]
Posluchači byli také celkem pravidelně informováni o nových knihách obou spisovatelů a jejich aktuálně vycházejících překladech do češtiny. V českém vysílání se na ně s oblibou zaměřoval spolupracovník brněnské pobočky Radiojournalu, profesor germanistiky na Masarykově univerzitě Jan Krejčí v rámci svého pořadu Knižní novinky z německé literatury. Krejčí představil například Heinrichův román Velká věc či některé z dílů Thomasovy románové tetralogie Josef a bratří jeho. Tyto Krejčího pořady byly čas od času doprovázeny četbou z knih obou literátů, jejichž úryvky namluvil herec Zemského divadla v Brně Josef Skřivan. Radiojournal se také pokoušel o rozhlasové adaptace kratších novel od obou bratrů. Heinrichova Nevinná byla nastudována již roku 1929 v rámci německého vysílání, zatímco Thomasovu novelu Tonio Kröger oblékl do českojazyčného hávu roku 1937 mladý herec Gustav Schorsch. […]
Sami bratři Mannové sice ve třicátých letech několikrát navštívili Československo, ale do mikrofonu Radiojournalu promluvil (v německém vysílání) dvakrát pouze Thomas. Ve svém projevu z 21. ledna 1935 nazvaném Pozdrav Praze pohovořil o svém kladném vztahu k české klasické hudbě, ale i k literatuře, v jejímž hlubším poznání mu však bránila neznalost češtiny. Během první cesty se pražským Haló novinám svěřil: Nejsem emigrant, moje knihy nejsou v Německu zakázány…
Druhý proslov, jehož archivní zvukový záznam je možné si poslechnout (www. mujrozhlas.cz/dejiny-do-usi/1936-thomas- -mann-o-ceskoslovensku), pronesl Thomas Mann v rámci své přednáškové cesty věnované Sigmundu Freudovi 10. května 1936 již v jiné atmosféře, kterou tehdy sám popsal pro pražský týdeník Die Wahrheit: Cítím se být součástí oné emigrace, která bojuje za lepší Německo. Text dedikoval Oskaru Benjaminu Franklovi, předsedovi německo-pražského vzdělávacího spolku Urania, který stál v roce 1925 u zrodu německého vysílání. Thomas vysoce ocenil vliv této organizace na šíření vzdělání mezi Němci v českých zemích. […] Aktualizační ráz Mannova proslovu musel být posluchačům – bezmála rok po vítězství Sudetoněmecké strany v parlamentních volbách – naprosto jasný.