ilustrace z titulky tohoto čísla vznikla na konci 19. století a byla otištěna v jednom nizozemském sociálnědemokratickém listu s redakční vysvětlivkou, která zněla zhruba takto: Jaký máš, ruský medvěde, vztah k Právu, Svobodě a Bratrství, těmto průkopníkům Míru? Jak se daří, maličký, strašlivý jezdče na monstru Autokracie s mocným pařátem a lstivýma očima, ruský care?
Kolik se toho od té doby změnilo? Při četbě a sledování aktuálního zpravodajství a komentářů k situaci na Ukrajině, cíleně ničené válkou, kterou proti ní vede „ruský medvěd“ osedlaný tentokrát nominálně nikoliv carem, ale prezidentem, se situace zdá stejně beznadějná (nejen sociálně) jako na přelomu 19. a 20. století.
Rozhovor s historičkou Irinou Gordějevovou o kořenech ruského pacifismu i anketní eseje o Velké vlastenecké válce v tematické části tohoto vydání ĎaSu pravděpodobně nezachycují většinový názor ruské společnosti, ale přinášejí něco mnohem důležitějšího – věcnou analýzu a onu postrádanou naději.
Naděje je podmínkou míru, především v úsilí o jeho vyjednávání. Potřebujeme ji všichni.
Klidné léto!
Za redakci
Iveta Coufalová