květnovém čísle vyšel článek Kateřiny Adamcové „Zničený Braun na Clam-Gallasově paláci“ (ĎaS 5/2022, s. 42–44), který reaguje na probíhající, avšak dosud plně nedokončenou obnovu kamenosochařské výzdoby paláce. Vzhledem k tomu, že se článek úzce dotýká postupu Národního památkového ústavu (NPÚ) při rekonstrukci objektu, rádi bychom v základním přehledu představili koncepci obnovy jeho fasád a vysvětlili důvody jednotlivých rozhodnutí této instituce. Stranou ponecháme obsáhlé téma rekonstrukce mimořádně hodnotných palácových interiérů, které byly obnoveny v maximálně možném rozsahu. Investor obnovy, hlavní město Praha, připravuje zpřístupnění jejich reprezentativní části formou instalovaných dobových interiérů.
Slavné Braunovy dvojice Herkulů-atlantů včetně herkulovských reliéfů jednoznačně představují mimořádná díla. Zároveň však platí i to, že tato díla jsou integrální součástí celku fasády. Problematika každé obnovy fasády Clam-Gallasova paláce je v zásadě obsažena v těchto dvou tvrzeních a v jejich vzájemné polaritě. Můžeme samozřejmě ponechat kamenné články i kamenosochařská díla fasád – v duchu tradice historicky vzniklé v 19. století – odhalené a zbytek pak pojednat přiznaně novodobou úpravou. Tak to ostatně bylo provedeno při poslední obnově paláce na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století. Druhou možností je sjednocení fasád do jednolitého kompozičního celku, kde se všechny jejich součásti včetně kamenných uplatní společně, což dnes vidíme zejména na některých zahraničních realizacích. Sjednocení barevnosti umožní jednotné působení a fasáda pak není „rozbitá“.
To je ovšem možné pouze při splnění několika podstatných podmínek: v prvé řadě je třeba mít dostatek dokladů o zvoleném barevném řešení a aplikace nové barevnosti nesmí způsobit ztrátu hodnotných částí fasády, jak omítaných, tak kamenných. U těch musí být splněna i podmínka reverzibility zvoleného nátěru a nátěr v žádném případě nesmí kámen ohrozit, naopak, měl by sloužit k jeho ochraně. To ostatně byl zřejmě i prvotní záměr a další funkce nátěru.
Fasáda byla dle výsledků sond a řady průzkumů koncipována původně v kombinaci hlazených a hrubších povrchů, a to v jediném, šedém tónu. Estetické vyznění tohoto v zásadě monochromního řešení bylo dáno různými optickými vlastnostmi odlišných povrchových struktur a zřejmě tak velmi nenásilně posunuto směrem ke dvojtónovému působení celku. Úprava měla zjevně imitovat režné kamenné průčelí, a to včetně soch, které do něj byly zapojeny. Sochy a kamenné články byly ovšem v minulosti razantně čištěny, a tak zde zůstaly zachovány jen fragmenty nátěrových vrstev. Ty jsou laboratorně doloženy ve starších restaurátorských zprávách. Jako nejstarší je na atlantech doložen podklad z okrů a pilin s příměsí olovnaté běloby a svrchní povrch z olovnaté běloby, následně opatřený šedým nátěrem. Ten je dodnes zachován na soše Tritona či na fragmentech kartuše sejmuté z průčelí a nyní prezentované v paláci.
Na počátku 19. století došlo v souvislosti se stavebními úpravami k částečné opravě fasád, především sochařské výzdoby. Ta tehdy již dosti chátrala a musela být postupně snímána (nejprve z atiky, v závěru století pak i z průčelí). Před první světovou válkou došlo na radikální úpravu. Průčelí bylo opatřeno novou omítkou, modelace vycházela z původní, avšak měla odlišnou barevnost provedenou v načervenalém okru. Z dobových písemností vídeňské památkové péče vyplývá, že do té doby byl palác tmavý až „černý“. Šlo o omyl, kdy za originální barvu byl vlivem dlouhodobého zašpinění považován silně zčernalý původně šedý odstín. Spolu s realizací okrové barevnosti došlo v exteriéru k masivnímu očišťování sochařských článků „na kámen“. Krycí vápenné líčko okenních ostění bylo sejmuto během další obnovy paláce prováděné za okupace. Poslední velkou obnovou palác prošel v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Tehdy byly fasády pojednány zcela nově. Budova byla zbavena většiny druhotných okenních výplní (vyjma především schodiště), jež nahradily nové, navržené v pozdně barokním stylu. Barevnost byla řešena bez hlubší historické návaznosti ve dvou okrových tónech, přičemž třetí „barvou“ se stala šedá barva očištěného kamene, aplikovaná i na štuková ostění.
Představené stavební opravy a úpravy Clam-Gallasova paláce radikálně změnily podobu jeho fasád. Před současnou obnovou architekt spolu s pracovníky odborné organizace státní památkové péče na základě provedených průzkumů pečlivě zvažovali různé přístupy. Byly požadovány a provedeny sondáže na fasádách, které potvrdily pod druhotnými vrstvami omítek s mladšími okry a novodobými nátěry původní šedé nátěry na základní omítce. Průčelní fasáda, v minulosti radikálně čištěná, měla tyto vrstvy zachovány v horních partiích pod korunní římsou. Po úvahách o výsledné podobě fasád bylo rozhodnuto provést v podstatě monochromní řešení, imitující dvěma velmi blízkými barevnými tóny strukturální optické odlišnosti, a do jednotného působení celku zapojit i kamenné části fasád. Klíčem pro toto rozhodnutí byla situace kamenných prvků v rámci fasád, posouzení stavu kamene a vlastností případného nového vápenného nátěru – stav po minulém restaurování je zaznamenán v restaurátorské zprávě.
Sochařská výzdoba palácového průčelí je podle způsobu provedení složená z různých materiálů. Ve svrchní části průčelí je vyvedena štukatérsky, ve spodní, zejména na portálech, kamenosochařsky. Ani kamenné prvky nejsou materiálově jednotné, byly použity jak jemnozrnné pískovce pražského typu, tak i hrubší mšenského typu – tyto spíše pro architektonické prvky.
Bezpečně víme, že v uplynulém století prošly kamenosochařské prvky průčelí řadou různých zásahů. Předpokládáme, že dle zvyklostí 19. století byly sochy atlantů a portály čištěny louhem, nelze odmítnout ani použití vodního skla pro zpevnění. Přesto dle fotodokumentace sochy stále chátraly. Monumentální průčelí v přímém sousedství s turisticky velmi vytíženou Husovou ulicí dodnes trpí provozem, což se týká především soklových reliéfů a spodních částí (nohou) atlantů. Některé části výzdoby portálů (vázy, kartuše) byly při předchozích opravách vyměněny za kopie. Postupem času došlo k očištění portálů do takové míry, že mezi figurami bylo vidět na pozadí sochařské kompozice konstrukční zdivo. Je skutečností, že sochařská výzdoba je na hraně životnosti, jako ostatně i jiné Braunovy realizace. Její náhrada kopiemi je v zásadě na místě, byla však jednoznačně nad rámec záměru stavebníka. Související stavební zásahy by navíc byly takového rozsahu, že by razantně zasáhly do hmotné podstaty památky.
S ohledem na stav kamene byla základem restaurátorských prací maximální stabilizace hmoty kamene a lokálně i štuku. Vzhledem ke skutečnosti, že kamenné sochařské prvky prošly řadou starších zásahů, nesou v sobě plomby různého stáří a provedení. Některé z nich se projevují i na novém povrchu, zřejmě vinou odlišných chemických a fyzikálních vlastností. Závěrečná ochrana kamene byla volbou mezi provedením buď povrchové hydrofobizace, anebo prodyšného nátěrového systému na bázi vápna. Po konzultacích s technologem byl odzkoušen a vybrán nátěr Keim Romanit – reverzibilita byla na místě odzkoušena, prodyšnost je dána technologickými vlastnostmi. Bohužel postup prací na počátku zimy 2021 musel být přerušen pro prudký pokles teplot a práce byly zastaveny hluboko do dubna 2022. Hodnocení obsažené v článku Kateřiny Adamcové tak nemohlo než komentovat nedokončené dílo, které nebylo stavebně ani odborně přejato. Po zahájení prací v letošním roce došlo k odmytí vrstev nátěrů (zkoušeno na vzorku i před započetím natírání) a bylo prokázáno, že povrch kamene je stabilní a bez poškození. Svrchní nátěr v tenké vrstvě by tak měl chránit kamenosochařské prvky před mechanickým poškozením i před odmrzáním zkondenzované vzlínající vlhkosti (odsunutím kondenzační zóny od líce kamene směrem ven). Navíc je možné jej v případě potřeby či změny názoru na prezentaci památky kdykoli sejmout. Stávající klimatické podmínky dovolují práce dokončit, a to včetně závěrečného očištění všech kamenosochařských prvků, provedení retuší a drobnějších barevných korekcí.
Obnova Clam-Gallasova paláce byla komplexním úkolem spočívajícím místy ve smíření potenciálně protikladných požadavků. Cílem bylo nejen vysoce kvalitní provedení obnovy, ale i přiměřené nastavení budoucího využití paláce, umožňující mimo jiné i jeho zpřístupnění. Cílem obnovy fasád bylo scelení jejich kompozic a posun prezentace blíže k původnímu řešení při zajištění maximální ochrany kamenosochařských částí. ...