Dějiny a současnost

Rychlé odkazy

téma: Vojna a mír

Aktuální číslo

Francišak Skaryna

Francišak Skaryna

Renesanční člověk „ze slavného města Polock“
Tacjana SAPIEHA

Ruské země mezi Baltem a Černým mořem sjednotila ve 14. století litevská velkoknížata. Nicméně v rámci tohoto velkého státního útvaru jazykově a kulturně převažovali obyvatelé hovořící ruténským jazykem, který je předchůdcem dnešní běloruštiny.


Rutenština (staroběloruština) byla až do konce 17. století úřední řečí Litevského velkoknížectví, poté byla nahrazena polštinou. Díky spojení s Polským královstvím začal za vlády Jagellonců do tohoto prostředí pronikat vliv kultury latinské Evropy. Symbolem světa na pomezí západního a východního křesťanství je Francišak Skaryna (též Francisk/František Skorina), renesanční intelektuál, humanista a zakladatel běloruského knihtisku. I díky Skarynovi se běloruské země staly součástí evropské renesanční kultury 16. století. A jeho život byl významně spjatý i s Prahou.

Francišak Skaryna žil na přelomu 15. a 16. století, získal akademické tituly doktora filozofie a medicíny, vydával a graficky upravoval knihy, působil jako překladatel i spisovatel. Byl to všestranně talentovaný člověk, tvůrčí, otevřený změnám i novým myšlenkám. Na svých dlouhých cestách po evropských zemích se Skaryna seznámil s rozmanitými kulturními tradicemi, se vzdělanými a pokrokovými lidmi, učil se jazyky, studoval technologii knihtisku, věnoval se umění i vědám. Množství Skarynových aktivit jej staví na roveň jiných výrazných osobností evropské renesance. Jeho portrét visí také na Padovské univerzitě ve slavném Sále čtyřiceti, kde jsou vyobrazeni nejvýznamnější učenci, kteří na této slovutné univerzitě získali vzdělání.

Životopis Franciška Skaryny však neznáme dopodrobna. Zdaleka ne všechny informace o jeho životě jsou podepřené nespornými pramennými doklady. Badatelé podtrhují věrohodnost určitých událostí, zatímco některá fakta přijímají pouze v rovině hypotéz. Ještě nedávno se například uvádělo, že neznáme ani přesné datum Skarynova narození. Ale v roce 2020 vyšla monografie historika Ilji Lemeškina (Portret Franciska Skoriny. K 550-letiju so dnja roždenija knigoizdatelja, 1470–2020), věnovaná humanistovu 550. jubileu, v níž autor hájí hypotézu, že se Skaryna narodil v roce 1470 […].

LÉTA STUDENTSKÁ

Ačkoliv Skaryna strávil značnou část svého života v cizině, jeho díla jsou prodchnuta láskou k rodné zemi a mateřskému jazyku. V každé své knize hrdě uváděl, že pochází ze slavného města Polock, jež bylo duchovním centrem tehdejšího Běloruska a je známé svou historií a bohatým kulturním dědictvím. V 15. a 16. století byl Polock nejlidnatějším městem Litevského velkoknížectví a představoval významné politické, ekonomické a kulturní centrum. V Polocku strávil Skaryna mládí a získal zde základní vzdělání. Svou spjatost s Polockem zdůraznil pravděpodobně i na výše zmíněném gravírovaném portrétu – zpodobnil se na něm za stolem pokrytým přehozem s vyšívaným geometrickým ornamentem a třásněmi. Podle některých interpretací se jedná o výšivku symbolizující Polock.

Ve studiích pokračoval ve Vilně (dnešním Vilniusu). Je pravděpodobné, že studoval na místní katedrální škole, kde se naučil latinsky a připravil se na studium na krakovské univerzitě. (Vilenská univerzita byla založena až později, v roce 1579.) Skaryna nastoupil na fakultu svobodných umění a již o dva roky později úspěšně složil bakalářskou zkoušku a získal titul bakaláře filozofie. Kde ve studiu pokračoval a získal doktorský titul z filozofie, není přesně známo. Písemně máme doloženo, že v roce 1512 složil zkoušku na Padovské univerzitě a získal titul doktora medicíny. V Itálii se navíc seznámil s úspěchy a novinkami knihtisku – Itálie patřila již v 15. století co do počtu tiskáren a vydaných knih k evropské špičce. […]

UHRANUTÍ KNIHTISKEM

Skaryna se tedy rozhodl věnovat vydávání knih a za krátkou dobu odvedl velký kus práce. Novátorské myšlenky knižní kultury v Evropě, zejména v Německu, Itálii, Čechách a Polsku, kde knihtisk slavil již několik let úspěchy, znal natolik dobře, že se rozhodl vydat tištěnou knihu v ruténštině – v jeho vlasti byla totiž technologie knihtisku prakticky neznámá. Překládal starozákonní texty, psal autorské komentáře, připravoval písmo a rytiny.

V Praze (nedaleko dnešního Staroměstského náměstí) si pronajal tiskárnu i s vybavením a zaměstnanci, kde postupně vytiskl překlad třiadvaceti knih Starého zákona. První byla Kniha žalmů, kterou vydal v roce 1517 – tradičně se uvádí, že se jedná o první tištěnou knihu v rutenštině. Díky doslovu také známe datum dokončení přípravy tohoto knižního svazku: 6. srpna. Podle interpretace teoložky Iryny Dubianiecké není spojení se svátkem Proměnění Páně náhodné. […]

Na počátku dvacátých let 16. století Skaryna založil tiskárnu ve Vilně a vydal zde svou Malou cestovní knížku (Małaja padarožnaja knižka) a Apoštola – jedná se o počátek běloruského knihtisku.

Skarynova vydání se vyznačují osobitým uměleckým zpracováním. Text je vytištěn výrazným, snadno čitelným písmem, knihy obsahují graficky ozdobené titulní listy, různé rytiny, iniciály a kresby v záhlaví. Rytiny pro Bibli pravděpodobně netvořil Skaryna sám. Nicméně je zřejmé, že se aktivně podílel na ideové organizaci uměleckého procesu a možná i připravoval skici.

V této souvislosti je třeba zmínit, že Skaryna byl zřejmě prvním, kdo do sakrální knihy umístil vlastní portrét. Jiný celostránkový portrét překladatele nebo vydavatele se v knihách Bible nedochoval. Skarynův autoportrét můžeme interpretovat jako projev renesanční sebeúcty či demonstraci vlastní důstojnosti. Je to i svého druhu vizitka, reklama vytvořená na základě vědomí významu vlastní práce. Díky tomuto autoportrétu se ve skorinologii 20. a 21. století rozpoutaly ostré debaty a objevily nečekané interpretace. Například v roce 2017 vědci Skarynovy portréty analyzovali a došli k závěru, že nenosil vousy, a to, co na portrétu vypadá jako knír, je ve skutečnosti stín. Ovšem podobizna prvního běloruského knihtiskaře s vousy a baretem na hlavě v běloruském povědomí již pevně zakořenila a prosadit nové poznatky ve veřejném prostoru se daří jen pomalu.

Na portrétu, titulní straně a jiných rytinách se nachází také Skarynova tiskařská značka – signet. Tiskařskou značkou benátského nakladatele Alda Manuzia byl delfín obtáčející kotvu; Christophe Plantin používal jako značku zlaté kružítko, jež se objevovalo v knihách, na uměleckých dílech i jako ozdoba na domě. V antverpském muzeu Plantin-Moretus dávají v rámci výkladu mladým návštěvníkům za úkol najít a zaznamenat všechna vyobrazení kružítek v prostorách muzea. Podobnou výzvu představují i Skarynovy knihy: najít a spočítal všechna vyobrazení slunce a půlměsíce, jež představují důležitý atribut skarynovských rytin. […]

KULTURNÍ PROROK

Vlastní Skarynovy texty (převážně předmluvy a doslovy) nejen doplňují základní text biblických knih, můžeme je také vnímat jako soběstačná literární díla. Skaryna psal komentáře k biblickým knihám v rodném jazyce, aby přetlumočil složité texty a pojmy Písma svatého, zpřístupnil je a přiblížil širokým vrstvám obyvatelstva. Ve svých autorských textech vyjadřuje vlastní světonázor, vznáší celou řadu filozofických a etických otázek. Jeho knihy obsahují také básně ve staroběloruštině. Do předmluvy ke Knize Júdit zařadil poetické vyprávění o lásce k rodné zemi.

Pozdější léta Skarynova života jsou plná obtížných zkoušek. Víme, že uskutečnil cestu do Moskvy, kde chtěl své knihy nejen prodávat, ale rovněž vydávat. Tato obchodní návštěva však skončila nezdarem: knihy byly spáleny. Nešťastně skončilo i jeho manželství s Margarytou, s níž mět dva syny. V roce 1530 vypukl ve Vilně, kde žili, velký požár, který zničil část města. Skarynova žena a mladší syn během požáru zahynuli. Ve stejném roce byl Skaryna zadržen v Poznani a na několik měsíců uvězněn kvůli dluhům staršího bratra Ivana, jenž byl kupcem. Nicméně král Zikmund ho zbavil povinnosti převzít bratrovy dluhy. […]

V době svých studií na krakovské univerzitě, byl Skaryna veden jako Lithuanus (Litevec), tedy obyvatel Litevského velkoknížectví; v Padově je u jeho jména zase připsáno Ruthénus – podle jeho jazykové a kulturní příslušnosti. Pro Bělorusko je dnes Francišak Skaryna národním symbolem, značkou, prorokem a orientačním bodem kulturně-historického vývoje současnosti. V roce 2017, kdy se slavilo 500. výročí vydání první běloruské knihy, se v Národní knihovně České republiky v pražském Klementinu konalo mezinárodní sympozium František Skorina a Praha. Letošní rok, kdy se v Litvě připomíná pět set let knihtisku, byl vyhlášen jako Rok Franciška Skaryny.

Seriál vzniká ve spolupráci s Polským institutem v Praze

Z běloruštiny přeložil Adam Havlín

Kontakt

Dějiny a současnost

Náprstkova 272/10
110 00 Praha 1

Kontakty

E-mail
das@nln.cz

Návštěva redakce

po dohodě
das@nln.cz