Je-li člověk nucen opustit svou rodnou zemi z politických či válečných důvodů, vnímá zpravidla nový život mnohem intenzivněji než ten dřívější, který mu bolestně chybí. To zažila i Irena Brežná, jež se svými rodiči po srpnu 1968 emigrovala z Bratislavy do Švýcarska. Její sžívání s novým prostředím bylo velmi bouřlivé, což popsala v silné knižní výpovědi Nevděčná cizinka (přeložila Zuzana Henešová, Baobab & GplusG, Praha 2021): U nás byly lány polí ...
‣Vícena nočním stolku
Nikdo z naší rodiny…
… nezahynul během revoluce ani občanské války. Nikdo nebyl vystaven represím. Nezahynul během holokaustu. Nebyl zabit – kromě Ljodika. Nebyli ti, kdo zabíjeli. – Mnohé z toho bylo najednou zpochybněno… Říká se, že taktikou ruské vlády je vnucovat lidem jakési dějiny, aby si nevšímali současnosti. Lidé pak formulují dějiny opoziční (v modrobílých odkazech na mnohonárodnostní městské republiky, na tradici revolucí a reforem…), nebo hledají cesty, jak se s posedlostí dějinami rozloučit. O takové ...
‣Více