Letní a podzimní měsíce 1619 byly ve znamení vojenských srážek obou znesvářených stran v českém stavovském povstání. Když císařská armáda v čele s Karlem Bonaventurou Buquoyem a Jindřichem Duvalem Dampierrem porazila počátkem června u jihočeského Záblatí oddíly Petra Arnošta z Mansfeldu, skončilo rychlým ústupem tažení nekatolických stavů pod vedením Jindřicha Matyáše z Thurnu na Moravu a Vídeň. O dva měsíce později se podařilo vojsku moravských stavů po bitvě u Dolních Věstonic zatlačit Dampierrovy oddíly do Dolních Rakous. Jejich nový vpád do markrabství ve druhé polovině srpna přerostl v poziční válku poblíž Nových Mlýnů. Z Uher dorazily na pomoc Moravanům posily sedmihradského vévody Gábora Bethlena. Direktorium vyslalo vojsko v čele s Jindřichem Matyášem z Thurnu, jenž převzal na jižní Moravě hlavní velení nad všemi protihabsburskými oddíly. Císařská armáda musela koncem listopadu pod jeho tlakem odtáhnout k Vídni. Druhý pokus o dobytí metropole na Dunaji překazil Thurnovi nejen odchod uherských vojsk, ale také uzavření dočasného příměří mezi Ferdinandem II. a Gáborem Bethlenem.
...