Podobně jako Karel IV. umetal Václavu IV. cestu v politice, připravoval mu pozice rovněž na poli uměleckého mecenátu a panovnické umělecké reprezentace. A podobně jako v případě politiky i zde syn vsadil na odlišné prostředky a nakonec se od otcovy linie odchýlil docela. Lze to dobře sledovat na četných Václavových podobiznách.
Nejstarší vyobrazení Václava IV. ze sedmdesátých let 14. století spadají do kontextu promyšlené Karlovy panovnické reprezentace. Význam Václava coby dynastického nástupce názorně ukazují vladařské podobizny na známé votivní desce Jana Očka z Vlašimi z roku 1371 či sochy na východním průčelí Staroměstské mostecké věže. V obou případech jde o vizualizaci nároku Karlova syna – na počátku sedmdesátých let „pouze“ korunovaného českého krále, od roku 1376 též krále římského – na císařskou korunu. Zobrazení Karla jako císaře a Václava jako krále coby záruky trvání lucemburského panování nad královstvím i Říší je dále rozvedeno důrazem na posvátný rozměr vladařské úlohy: Karel má v obou případech nákladně zdobený pluviál a štólu, které byly součástí císařského korunovačního oděvu, zatímco Václav je zobrazen v brnění jako rytíř. Podobně i obrazy mladého krále Václava, které jsou spojeny se Svatovítskou katedrálou, podtrhují Karlovu dynastickou koncepci a představují Václava jako budoucího svrchovaného vladaře.
...