Je to tak, Hippolyte, miluji / tu Theseovu tvář – tu původní, / prvními vousy něžně krášlenou, / tu, kterou míval ještě jako hoch, / když stanul v labyrintu na prahu / a v ruce svíral dlouhou niť. / Jak tehdy zářil! Kadeře stužkou svázané, / ústa mu pokryl studu zlatý pel, / měl paže půvabné, však silné dost – / a tváří podobal se Foibovi. – / Takový byl, když nepřítele zdolal / a hrdě hlavu zvedl do výše… / Jsi celý Theseus a v tvém půvabu se mísí krása otcova i matčina / a řecký tvar tu krášlí skytská síla. / Kdybys byl otci po boku v ten den, / kdy se svou lodí veplul do krétských vod, / má sestra by spíš dala klubko tobě! / Hle, u tvých nohou jak prosebnice / ulehla dcera z královského domu. / Jsem bez poskvrny, nedotčená, bez viny. / Jen kvůli tobě jsem se změnila. / Klečím tu v prosbách a jsem si jista: / Dnes něco skončí – život, nebo žal…
Před rokem ležel na nočním stolku první ze tří dílů připravovaného souborného vydání českých překladů Senekových či Senekovi přisuzovaných dramat (ĎaS 5/2018), za jejichž uvedení do českého prostředí vděčíme zejména klasické filoložce a teatroložce Evě Stehlíkové. Do druhého dílu (Lucius Annaeus Seneca, Tragédie II, Větrné mlýny, Brno 2018) byly zařazeny její překlady Faidry (publikována poprvé již 2009 a 2011; z Faidřina zoufalého vyznání pochází úvodní ukázka) a Foiničanek. Doprovází je ještě Senekovo drama Šílený Herkules přeložené Danielou Čadkovou. V pondělí 12. srpna 2019 Eva Stehlíková zemřela. Ve většině příběhů, jež z antického světa do současnosti přiváděla, však smrtí nekončí takřka nic.
- mš -