Jak se člověk stává historikem? Existoval ve vašem případě nějaký okamžik nebo událost z dětství, které rozhodly o vaší budoucí profesní kariéře?
První, na co si vzpomínám, je, že když mi bylo sedm nebo osm let, tak jsem jako dárek dostal kupon na pět šilinků do místního knihkupectví. A vybral jsem si dvě levné knížky z populární dětské řady nakladatelství Ladybird Books – na levé straně byl vždy text, na pravé velká barevná ilustrace. První pojednávala o Alfrédovi Velikém, druhá o Vilému Dobyvateli. A to byla moje první setkání s historií. Pamatuji si také, že později mi někdo dal knihu o řeckých mýtech, ale mně se řecké mýty nelíbily a nelíbí, jelikož se mi zdají příliš abstraktní. K srdci mi více přirostl můj dětský hrdina Alfréd Veliký, který bránil Anglii před nájezdníky, nebo Robin Hood, tedy postavy, které sice nebyly přísně vzato historickými osobnostmi, ale spíše mytickými hrdiny, které však výtečným způsobem představovaly dobový historický kontext.