Kulisy nového románu Michela Houellebecqa Podvolení (přeložil Alan Beguivin, Euromedia – Odeon, Praha 2015) snad ani nemohly být aktuálnější. Ve Francii v roce 2022 zvítězí v prezidentských volbách muslimský kandidát a země se dynamicky a přitom nenásilně islamizuje. Po desetiletích (ke konci dost zahnívající) stability, kdy se čelní politici proměnili v pouhé administrátory, se kolo dějin znovu rozbíhá rychleji. Politika se vrací jako významný činitel lidských životů a sama podoba hypotetického společenského přerodu je jedním z hlavních témat knihy. Kdo by si však myslel, že se v této „politické scifi “ bubnuje do boje za naše hodnoty, prorokuje střet civilizací nebo varuje před muslimskou invazí, prostě že se literární troškou přispívá do současného antiislámského třeštění, bude nejspíš zklamán. Jde totiž, jak je ostatně u autora obvyklé, v prvé řadě o tísnivý obraz současné západní civilizace. Civilizace pozvolna vymírající, která v hojné míře „produkuje“ izolované „individuality“ vedoucí v podstatě nešťastné životy v přiměřeném blahobytu a bez vědomí nějakého smyslu. Právě takový je i hlavní hrdina románu François, čtyřiačtyřicetiletý literární vědec ze Sorbonny. Je odborníkem na dílo francouzského spisovatele 19. století J. K. Huysmanse, jenž mu slouží jako základní měřítko vlastní existence. François má prestižní zaměstnání, slušný příjem, pěkný byt – a je vyprahlý a dokonale osamělý. S rodiči se nestýká, přátele nemá, udržuje krátkodeché vztahy se studentkami, jichž s léty ubývá, čas od času si dopřává placený sex. Vůči všemu pociťuje stupňující se lhostejnost. Nastávajících politických změn se zpočátku obává, ale postupně v nich vytuší příležitost, jak sám sebe zachránit...
- ndv -