Síla Houellebecqových románů netkví ani tak v příběhu, ale spíše v postižení aktuální atmosféry. Nejinak je tomu i v knize Podvolení. Vyznění předznamenává již samotný název: podvolit se – je znakem dobrovolného přijetí určitých pravidel. Jaký rozdíl oproti Podrobení (Submission), svým způsobem ikonickému fi lmu, kvůli kterému zavraždil Mohammed Bouyeri, Maročan s nizozemským občanstvím, Th ea van Gogha, nizozemského režiséra, jenž snímek natočil na základě scénáře sepsaného Aján Hirsí Alíovou: na těla mladých žen byly promítány citáty z koránu, které dle jejího přesvědčení vyjadřují podřízenost žen mužům (srv. recenze na knihu Iana Burumy Vražda v Amsterodamu, DaS 8/2011, s. 45). Dojem z Houellebecqovy knihy je zdánlivě jiný – a přesto stejně zneklidňující. Především pro „bytostné Evropany“ – důraz na zdroje inspirace francouzské politické kultury prostřednictvím odkazů na literaturu století devatenáctého či líčení akademického, respektive univerzitního prostředí − to vše jako by dokumentovalo rozklad přežitého systému. Specifičnost literatury, vyššího umění toho Západu, který nám před očima končí, přitom není tak těžké defi novat. Tak jako literatura může i hudba přivodit otřes, silné pohnutí, naprostý smutek nebo naopak extázi (… ) Avšak jedině literatura vám může dát pocit, že jste dosáhli kontaktu s jiným lidským duchem, a to v jeho celistvosti (… ) Pouze literatura vám umožní navázat kontakt s duchem mrtvého... Beznadějnost života hlavního „hrdiny“ stává se metaforou starých pořádků – ty se však mění. Bezbolestně, jakoby mimochodem. Zkrátka podvolením se pořádkům novým...
- ivc -