Dějiny a současnost

Německá spisovatelka Katharina Hagena vystudovala anglistiku a germanistiku a její první kniha byla studií o Joyceovu Odysseovi. Ellen, hlavní postava jejího románu O spánku a mizení (přeložil Petr Štědroň, Host, Brno 2013), je lékařka, odbornice na spánek. Pracuje ve výzkumném centru a právě dokončuje knihu o kulturních dějinách spánku. Současně se vrací do své rodné vesnice nedaleko Karlsruhe, odkud před sedmnácti lety, poté co zmizel její přítel, s nímž otěhotněla, odešla. Krajina dětství se ale změnila. Její matka upadla do kómatu, kamarád z dětství oněměl, po zmizelém příteli již neteskní. Seznámí se s mladým historikem, který v lesích okolo Rýna pátrá po výcvikovém středisku vojenských jednotek, které zde v době německé koloniální slávy měly prodělat speciální výcvik a následně být odveleny do Afriky. Je skálopevně přesvědčen, že je na stopě velkému objevu: Teď to budu číst, pak to přepíšu a dozvím se, jak to skutečně bylo. A tohle vědění vtisknu do jazyka historiků zbavenýho jakýchkoli emocí, aby náhodou někdo neměl pocit, že jsem při psaní své doktorské práce snad skutečně zažíval radost, to by mé kariéře zcela jistě uškodilo. Ne, musím trpět, jako trpěli všichni přede mnou, a i když to třeba mohlo bejt skvělý, tak to přesto byla námaha a práce. A pak budu slavnej, dostanu úžasný místo na nějaké elitní americké univerzitě a až do konce života si budu moct dělat, co se mi zlíbí… Pragmatické zhodnocení způsobu vypracovávání historických prací je protikladem k jakési nostalgii, jež německé dějiny obmotává předivem pevných pavoučích vláken odnepaměti – a jež mizí a opět se vynořuje, jako strašák i jako starý známý přítel z dětství.