Latinská Evropa byla v průběhu středověku mnohokrát nucena mobilizovat síly proti násilným vpádům cizích národů. Některé konfrontace upadly v zapomnění, jiné naopak zanechaly hlubokou stopu v soudobých písemných a hmotných památkách i pozdější tradici. Vpád Mongolů či Tatarů, jak je podle nejtemnější části podsvětí v antické mytologii (tártaros) nazývali středověcí autoři, jistě patří k významným událostem. Zpočátku sice sokol na korouhvi Čingischána připomínal křesťanům na východě symbol kříže, což budilo určité naděje, mniši vyslaní papežem či později francouzským králem se však měli velmi záhy přesvědčit, že mongolští chánové neuznávají evropské panovníky ani za sobě rovné partnery k vyjednávání. Ze soudobých pramenů zaznívá zděšení, strach a snaha zodpovědět kardinální otázku: kdo jsou nájezdníci s reflexními luky, kteří se doslova jako blesk z čistého nebe v první polovině 13. století objevují na starém kontinentě, jenž nedokázal obstát v první fázi konfrontace na válečném poli.
...