Když Vojtěch Raňkův z Ježova označil ve své smuteční řeči českého krále a římského císaře za otce vlasti, narážel na antický titul římských senátorů a císařů a nemínil to tak jako my dnes. Karel IV. byl středověkým vládcem, diplomaticky talentovaným a vzdělaným, ale také racionálně uvažujícím. Jeho pragmatismus mu umožnil dosáhnout na samý vrchol evropské panovnické hierarchie. Některé jeho postoje a činy by však dnešní společnost zavrhovala. Takovým stínem je Karlův vztah k Židům. Jeho vláda byla českou národní historiografií popisována v tomto ohledu téměř idylicky; vždyť právě v době největších pogromů v polovině 14. století zůstalo židovské obyvatelstvo v Čechách a na Moravě ušetřeno. Západoevropské dějepisectví však už Karla příliš nešetří a jeho vztah k Židům líčí v syrovější podobě.
...