při přípravě článků o ožehavých tématech je těžké zůstat nezainteresovaným pozorovatelem a analytikem dávných momentů i aktuálních událostí. Je to pro historika skutečně zatěžkávácí zkouška. A to nejen proto, ze při interpretaci stávající situace může sehrát významnou roli i jediný „detail“, který však prozatím „ležel“ nepovšimnut.
Svým způsobem nelehký byl i okamžik, kdy jsme se pro „ukrajinské téma“ v ĎaSu rozhodovali. Jednak proto, že jsme si museli přiznat, že ukrajinské dějiny jsou stále popelkou v českém historiografickém bádání, jednak bylo nad slunce jasnější, že rusko-ukrajinský konflikt, který se postupně na počátku tohoto roku rozhořel, bohužel jen tak brzy neskončí. Že se na východ od našich hranic neotevřela „jen“ zapomenutá skříň, z níž vypadl nejeden kostlivec, ale rovnou Pandořina skříňka, jejíž obsah je vpravdě zhoubný – a ani dávný Goethův pokus dát poselství Pandořiny skříňky kapku naděje nebyl úspěšný, zůstal nezavršen.
Kdy a jak současné rusko-ukrajinské potýkání skončí, není v tomto okamžiku vůbec jasné, stejně jako zůstává nezřetelný i postoj západního světa k problému. Vcelku symbolickým momentem byl za dané situace dar, který dostal současný ruský prezident ke svým dvaašedesátým narozeninám od svých příznivců – byla jím výstava, jež Putina představila jako bájného řeckého Hérakla (Herkula), který zdolává dvanáct mytických příšer. Jednou z nich je i krymský býk, jehož je třeba zkrotit. Budou však „zkroceny“ stále se zvyšující územní nároky ruského medvěda?
Optimistický podzim vám za ĎaS přeje
Iveta Coufalová