Pokud by někdy někdo hledal místo věčného návratu českého historického myšlení, dříve či později by narazil na předsudky, jimiž byl zatížen vztah k mocnému sousedovi na Západě. Jen někdejší Palackého „stýkání a potýkání“ na sebe vzalo podobu otázky, zda „český stát“ byl, nebo nebyl součástí „Říše“, přičemž katastrofy minulého století vtiskly jinak nevinnému slovníku státotvorně osudový rozměr. Sotva se tedy divit, že domácí názorové pole ovládla představa, že český stát ...
‣Více