Středověcí rytíři bývají zpravidla popisováni s ohledem na své charakterové vlastnosti, dovednosti, konkrétní chování a skutky. Dobová vyobrazení nicméně není většinou možné spojit s ideální postavou rytíře (miles christianus), neboť je lze ve většině případů identifikovat pouze obecně jako zobrazení bojovníků. Z tohoto pravidla se vymykají ideální zobrazení válečníků na královských a šlechtických náhrobnících, na nichž figurují v plné zbroji a s atributy, jež podtrhují jejich společenské postavení (meč, zbroj, přilbice). K výrazným projevům rytířské kultury však patří rovněž zobrazení připravenosti k boji, boje samého i smrti. Až na základě nálezů zbroje a výzbroje si však lze podle zastoupení jednotlivých typů militarií utvořit ucelenější představu o typické bojové technice či o úrovni dobových technologií. K výsledkům tohoto relativně exaktního zkoumání přistupuje i symbolický význam předmětu, který lze ověřit pouze na základě písemné a ikonografické tradice.
...