Jednoho dne objevil se v jistém pražském časopise nápadný inserát. Filmová společnost hledala představitele pro nový zvukový film domácí výroby. (…) Uchazeči a uchazečky měli do Prahy poslati své fotografie. Z došlých obrázků bude vybráno několik nejvhodnějších (…). Milena čtla tento inserát jako poselství s nebe. Považovala jej za pokyn Prozřetelnosti (…). Citace z románu Marie Kyzlinkové Milena chce k filmu uvozuje jedno z témat české meziválečné kinematografie, která se pokoušela vymanit ze závislosti na německém průmyslu a omezit import amerických filmů – vstoupila proto do boje za český film. Nadějí na posílení domácí kinematografie byli také čeští herci, rekrutující se i z řad filmových fanoušků. Začala se šířit až chorobná touha amatérů dostat se k filmu, vydatně povzbuzována filmovými časopisy, jež v ní shledávaly možnost, jak udržet věrnost čtenářů. Filmová periodika se pokoušela nejrůznějšími strategiemi vzbudit ve svých čtenářích-abonentech dojem, že jen díky nim se mohou dostat k filmu – buď publikovala návody, jak se stát filmovým „starem“, vyhlašovala fotosoutěže, anebo přetiskovala dopisy fanoušků-čekatelů na filmovou roli.
...