slovo „princezny“, to je téměř synonymum pro romantický život. A mluvíme-li o princeznách z dávného středověku, pak by se na první pohled mohlo zdát, že se jedná o námět bezproblémově vyprávěcí, ba nekomplikovaně líbivý.
Březnové téma ĎaSu – Přemyslovské princezny – je však rámcem, v němž můžeme nahlédnout život vrcholného středověku z hledisku genderu, vysoké diplomacie i církevních dějin. Královské dcery totiž byly vychovávány k tomu, aby se staly součástí velkého světa – ať už sňatkem s panovníkem jiné země, anebo s Bohem. Jejich osudy byly mnohdy spletité, přesto – pokud se vydaly cestou světskou – vedly k jedinému cíli: zajistit pokračování rodu a vychovat dědice.
Ženský osud, odehrávající se téměř o půl tisíciletí později, v době válek o rakouské dědictví, zachycuje i studie mimo tematický záběr. Prostá žena, Mariana Kapalínová, přišla v krátké době o manžela i malého syna a také o oba rodiče. Krátce nato se však znovu vdala. Byl její žal nad ztrátou dítěte menší, než jaký by pocítila žena dnes? Anebo ji k rychlému sňatku přinutila touha zachránit si holý život?
Zdá se, že dnes se můžeme mnohem více řídit svými city. Přesto i v dávných dobách prostupovaly lidské konání – a mnohdy i nejvyšší zájmy – vášně a pohnutky (tedy vlastnosti připisované církevními otci výhradně hříšným ženám). Rekonstruovat míru těchto emocí však historie není mocna...
Jaro plné vášnivé inspirace Vám za ĎaS přeje
Iveta Coufalová, šéfredaktor