na konci loňského roku jsme vám slíbili, že od ledna 2013 ĎaS změní svou grafickou podobu. A jsem moc ráda, že jsme svůj slib splnili – důkazem budiž toto číslo. Posledních osm let, kdy ĎaS vychází opět jako měsíčník, se grafika časopisu ani jeho struktura zásadně nezměnily. Současně se však proměňoval svět médií, který byl rozšířen o elektronický rozměr. A protože i časopis, který pojednává o historii, je živý organismus, rozhodli jsme se pro vizuální změnu, jež snad ĎaSu prospěje. Ale bez vás, čtenářů, by naše snažení nemělo žádný smysl. Dovolte mi, abych vám proto jménem všech, kteří ĎaS připravují – autorů, redakční rady, redakce, nakladatele –, poděkovala za vaši přízeň, jíž si nesmírně vážíme. I nadále v ĎaSu najdete to, čím je výjimečný – texty od odborníků a seriózní informace.
Začátek roku 2013 je v mnoha ohledech mimořádný. První přímá prezidentská volba pohltila celou společnost. Když píšu tyto řádky, je první kolo této historické volby již minulostí, avšak kolo druhé dosud halí závoj budoucnosti... Jedním z nezaměnitelných symbolů naší novodobé státnosti je Pražský hrad. A každý z dosavadních deseti prezidentů se do něho nějakým způsobem zapsal. I proto jsme téma v tomto lednovém čísle zaměřili nikoliv čistě politicky, ale přibližujeme život na Hradě ve spojení s architekturou a archeologií. Karel Čapek to ve fejetonu z roku 1928 o Pražském hradu téměř vizionářsky popsal takto: Nuže, na Pražském hradě je nyní a zůstane patrno, jak každý nový domácí pán tady něco kutil, boural, přestavoval, zakládal a nedodělal, měnil, stěhoval, rozšiřoval a rušil. (...) Pro příštích pár let není kronika Hradu ještě dopsána. A my dodáváme: naštěstí pro nás. Pro občany, historiky i čtenáře ĎaSu.
Přejeme vám hezký rok!
Za ĎaS
Iveta Coufalová, šéfredaktor