Dvě věci vyzdvihuje André Breton na začátku svého prvního manifestu surrealismu z roku 1924 jako ústřední: svobodu a imaginaci. Po třiceti letech k tomu dodal vypůjčené heslo, podle nějž je zapotřebí protrhnout buben uvažujícího rozumu a prohlédnout si vzniklý otvor. Velká retrospektivní přehlídka díla Jana Švankmajera (nar. 1934) v Domě U Kamenného zvonu ukazuje, že základní principy surrealismu neztratily nic ze své životnosti a potenciálu, pokud je tedy rozvíjí umělec tak originální a mnohostranný jako Švankmajer. A je jedno, trhá-li onen buben racionality prostřednictvím filmu, loutkového divadla, malby, kresby, koláže, asambláže, frotáže, objektů, instalací, nebo experimentů s vnímáním uměleckých děl prostřednictvím hmatu (tzv. taktilního umění).
...