Přehlížení jagellonského období v českých zemích jako pouhého mezičasí, které jako by jen vyplňovalo prostor vymezený na jedné straně husitskými bouřemi s jejich dozníváním v době poděbradské a na druhé straně „zlatým věkem“ předbělohorského stavovství, je již delší čas minulostí. Výrazným dokladem oživeného zájmu o tuto dobu se stal mezinárodní výstavní projekt Europa Jagellonica, jehož ambice dalece přesáhly území historického českého státu. Jagellonský dynastický svět byl přirozeně podstatně rozlehlejší a vedle Uher zaujímal především prostor vymezený přibližně územím dnešního Polska, Litvy, Běloruska a Ukrajiny, tj. rozsah polsko-litevské personální unie, založené roku 1386, jež se v roce 1569 transformovala v jednotný stát, nazývaný „Rzeczpospolita obou národů“. Ta představuje se svou šlechtickou demokracií a decentralizovaným systémem výkonu státní moci ojedinělý jev v evropských přednovověkých dějinách, jev dodnes zatracovaný i velebený, opomíjený i připomínaný. Rzeczpospolita, toto obrazně chápané „jagellonské dědictví“, její kořeny i myšlenkový druhý život až po práh současnosti tvoří ústřední téma recenzované publikace.
...
Přeložila Rita Kindlerová et al., Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2012, 252 s., 329 Kč