Jeden z nejzajímavějších lidí, jaké jsem kdy poznal! – říkával o svém příteli, fotografovi divočiny George Shirasovi „třetím“ (podepisoval se George 3D) Ernest Hemingway. Shiras (1859–1942), potomek slovutných právníků ve třetí generaci a sám právník, opustil slibně se rozvíjející kariéru poté, co si odkroutil jedno volební období v americkém Kongresu. Během něj zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách americké ochrany přírody – zasadil se o přijetí dodnes platného zákona o hájení migrujících ptáků. Od svých pětačtyřiceti let se ale věnoval výhradně dráze fotografa. Ani tady nesplynul s průměrem; jsou mu připisována četná prvenství a inovace. Nutno dodat, že fotografování živočichů v jejich přirozeném prostředí bylo v době, kdy se jím George 3D začal v roce 1889 zabývat, v plenkách. Fotoaparáty byly těžké a těžkopádné a zvěř taková, jaká je dodnes – prchající a plachá. George 3D použil při fotografování zvěře poprvé v historii blesk; to mu zpřístupnilo svět nočních živočichů a zprostředkovalo jej i nadšeným obdivovatelům jeho snímků. Kromě blesku také běžně používal dva fotoaparáty, jejichž závěrka se spustila s vteřinovým odstupem. Na snímcích z druhého aparátu tak byla reakce živočichů poté, co je vyplašil blesk z fotoaparátu prvního. Shirasovým nejslavnějším vynálezem spolu s užitím blesku a sukcesivním snímáním více přístroji byla nicméně fotopast. Právě sestrojení první fotopasti zařadilo Shirase po bok postav tak klíčových pro dějiny fotografie i filmu, jako byli Jules Marey či Edward Muybridge.
...